Tichý křik – návrat do minulosti je mé poslední přání

Tichý křik je snímek severského režiséra Henrika Hellströma který bylo možné v rámci Febiofestu zhlédnout ve dvou víkendových dnech. Pokud máte rádi méně dějové filmy, které Vás nutí k zamyšlení, je tento pro vás jako dělaný.

Febiofest - sekce Světla severu: Tichý křik Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

Febiofest – sekce Světla severu: Tichý křik
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

Film zachycuje pomalu vyhasínající život jedné postarší ženy, kterou sužuje nevyléčitelná nemoc. Jejím posledním přáním je, vrátit se do své minulosti a projít si s odstupem času jeden, pro ni, důležitý úsek života, aby dozrála k pochopení a dala klid své duši. Jedná se o dobu, kdy byla její rodina ještě úplná.

Vracíme se s ní tedy do časů, kdy oba manželé byli velmi mladí a jejich dva synové teprve v předškolním věku. Děj se odehrává v době, kdy se oba partneři navenek tváří jako fungující pár a rodina, ale realita je už jiná. Nemají si co říci a jediné, co je spojuje je sex. Stará žena si znovu prochází dialogy se svým mužem, povídá si sama se sebou a ponořuje se do svých myšlenek. Postupem času se jí obrazy slévají a přestává rozeznávat realitu od snů.

Febiofest - sekce Světla severu: Tichý křik Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

Febiofest – sekce Světla severu: Tichý křik
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

 

Z filmu jsem byla zprvu velmi rozpačitá, neboť jsem od něj očekávala něco úplně jiného. Těšila jsem se, že zde bude více rozebráno a názorně ukázáno, jakým způsobem se hlavní hrdinka přenese časem zpět do své minulosti. K mému zklamání to bylo vyobrazeno velmi krátce. Skoro celý film jsem čekala, až se příběh rozjede, přijde nějaký zvrat, nebo akce. K ničemu z toho, kromě jedné malé hádky, za celou dobu nedošlo. Celý snímek je spíše nedějový, jsou zde, podle mého názoru, zbytečně dlouhé scény na nic nedělající herce, a to vše má spíše uspávající účinek. Ale abych nehodnotila film jen negativně, většina příběhu se odehrává v nádherně panenské přírodě, můžeme vidět úchvatná panorámata a dostatečně si je díky dlouhým záběrům vychutnat. Ani herci nehráli špatně, i když díky absenci akčních nebo emočně vypjatých scén nemohli pořádně ukázat, co v nich je.

 

Hodnocení filmu – 35 %

 

Více informací o filmu získáte na jeho festivalové stránce.

Michaela Blaškovičová

 

Zdroj: Febiofest

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.