Vodní víly Selkie, zkamenělé bytosti, čarodějnice a jedna rodina se spoustou problémů, žijící v majáku. Irský animovaný film pro děti i dospělé rozhodně stojí za zhlédnutí.
Febiofest: Píseň moře – Soairse
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj
Píseň moře (Song of the Sea) je neuvěřitelně magický příběh od autorů neméně krásného snímku Brendan a tajemství Kellsu (The Secret of Kells). Z tohoto důvodu si dovolím v této recenzi vícekrát srovnávat obě díla. V obou se totiž snoubí mistrovsky zvládnutá tradiční animace s poutavým vyprávěním plným té nejryzejší fantazie.
Na rozdíl od Kellsu je však Song of the Sea o něčem docela jiném. Z temného středověku se film přesunul takřka do současnosti (přesněji do roku 1987). Vypráví příběh rodiny strážce majáku, jež se vyrovnává se ztrátou, vzájemnými vztahy, a do toho všeho se míchá snaha o naplnění staré pověsti irského folklóru. Protože jen ústřední dvojice, bratr a sestra, mohou osvobodit pradávné magické bytosti z jejich kamenného vězení. Nejdříve si však Ben musí najít cestu ke své malé sestřičce Saoirse, na niž svaluje vinu, že její příchod rozbil rodinu.
Animované neznamená neživé
Způsob, jakým jsou napsány všechny postavy, je brilantní ukázkou vypravěčství. Každý charakter je barvitě napsán, každý působí dostatečně životně, a i když jde v zásadě o pohádku, tak jsou všechny velmi uvěřitelné. Ben je zahořklý a spratkovitý, jak jen umí být děti s pokaženým dětstvím. Otec tu sdílí leckteré charakteristiky s opatem z Kellsu, na rozdíl od něj však naštěstí procitne ze své zaslepenosti dříve. Jejich babička je nepříjemná staromódní žena, ale její úmysly jsou čisté. A tak je to se všemi postavami zde. Ve většině z nich se mísí pozitivní i negativní charakterové vlastnosti tak, jak to bývá u skutečných lidí. V tomto laskavém příběhu však není nikdo z nich natolik ztracený, aby neměl možnost nápravy. A co platí pro lidské hrdiny, platí bezezbytku i pro nadpřirozené bytosti. Jedna z nich, čarodějnice Macha, jako by vypadla z Miyazakiho Cesty do fantazie (Spirited Away). Je však originál, v žádném případě nejde o pouhou napodobeninu, snad je tato podoba způsobena pravděpodobným stejným inspiračním zdrojem. S Miyazakiho díly má ostatně Píseň moře společného více, především hravý přístup k představivosti a okouzlující poznávání skrytého.
Příběh má krásně zpracovanou gradaci. Od začátku upoutá, poté pozvolna nabírá na obrátkách, až graduje v dějově i emočně vypjatém finále, které dojme. Ono celkově, jako každý správný příběh, pracuje Píseň moře s celou škálou různých pocitů, jež umně dávkuje divákovi. Humor i drama je podávané ve velmi přesných dávkách. Oproti Tajemství Kellsu je Píseň moře přeci jen příběhem zaměřeným spíše na mladšího diváka. Díky své magičnosti a hravosti je ovšem dokonale stravitelný i pro dospělého, který nezapomněl na to, jak snít. Snad jedinou výtkou, jakou mohu vůči ději vznést, je to, že ačkoliv hluboké kořeny irské mytologie snadno přinutí diváka položit si mnoho otázek, tak jich film vysvětlí jen část a zbytek zůstává nezodpovězen.
Vizuální sázka na jistotu
Výtvarné zpracování samo je pak něčím, co snad ani nemohlo zklamat. Autorský rukopis tvůrců Tajemství Kellsu se zde nezapře. Velmi stylizované postavy, tvořené v několika jednoduchých linkách zasazené v bohatém ornamentálně působícím světě akvarelové malby, zopakovaly své kouzlo i zde. Pochopitelně, příběh se zde namísto iluminace točí kolem moře a jeho magických obyvatel z dávných legend. A tak se výtvarná stránka musela trošku přizpůsobit jiné látce. Přísná ornamentálnost částečně ustoupila o něco volnější organické zdobnosti, téměř jak od samotné Matky přírody. Přesto je zde stále znát spojitost. Kresba a animace je tak velkým zážitkem, jenž i v tomto pohádkovém příběhu, který by snad leckdo mávnutím ruky mohl odsoudit jako dětinský, působí nebývale osvěžujícím dojmem s výrazným uměleckým přesahem. Takový, který je v dnešní době, plné možná dokonalých, ale často také navzájem si velmi podobných 3d animovaných filmů, dokonale svěžím přímořským vánkem. O to více potěší krásná plynulá animace filmu, která věnuje pozornou péči každému pohybu postav.
Důležitou roli ve filmu hraje i zvuk a hudba. Celým příběhem se line motiv kouzelné písně, která jako jediná může napravit chyby minulosti. Píseň o moři. Možná nemá takovou sílu tajemnosti, jako píseň Pangur Bán z Kellsu, přesto jde, především v samotném závěru, o krásný a okouzlující zážitek. Ani zvuky nehrají druhé housle, svým precizním provedením vhodně umocňují děj a dodávají mu na živosti.
Píseň moře je výjimečným snímkem, který mohu upřímně doporučit každému, kdo dokáže ocenit nespoutanou fantazii.
Hodnocení: 90%
Více informací najdete na festivalových stránkách v sekci Febiofest Junior
Daniel Otta
Napsat komentář