Polská republika je vyjma historiků a polonistů viděna českýma očima přes velmi zamlžené, mnohdy až zaprášené brýle. Generace českých maminek a babiček překračuje hranice, které nás od Polska dělí poměrně často. Tyto cesty jsou motivovány levnějšími produkty, které jsou k mání na polských tržištích. Méně často je to však návštěva, která by směřovala dále k prozkoumávání polské kultury nebo historického dědictví. A tento námi vytvořený zvyk, který je ve své podstatě velmi povrchní, formuje naši mínění o Polsku a vytváří tak velmi zkreslenou představu.
Polské hlavní město Varšava je významným administrativním, ekonomickým a kulturním centrem. Přestože byla její podstatná část zničena bombardováním za druhé světové války, a následně výrazně architektonicky ovlivněna socialistickou výstavbou, má toto město co nabídnout.
Město nad Vislou nabízí velké množství muzeí a galerií, v jejichž čele samozřejmě stojí Národní muzeum a Zacheta – Národní umělecká galerie. Tady jsou k vidění sbírky národního polského umění od středověku po současnost, ale i současná zahraniční tvorba. Za zdůraznění stojí, že studentům je umožněn vstup za symbolickou cenu 1 zlotý (zhruba 7 Kč)!
Varšava studentská
Varšava věnuje studentům nemalou pozornost . Pro ně je také vystavěna univerzitní knihovna, jejíž exteriér i vnitřní betonový design okamžitě zaujme – na rozlehlé ploše blízko univerzitního kampusu, rozprostírá se velká zelená stavba, která v sobě ukrývá nejen velké fondy knih, vybavené studovny a místa pro týmovou práci, ale také kavárny či antikvariát. Příjemná je také velmi kompatibilní otevírací doba, jež umožňuje vstup ve všední dny od ranních do večerních hodin, a oproti českým univerzitním knihovnám je otevřena i v sobotu a v neděli!
Varšava kavárenská
Dále oko turisty padne na důvtipný postmoderní design zdejších kaváren. Interiér vystavěný na betonových stěnách, či naopak odhalené cihle, a k tomu vyřezávaný nábytek s plastovými stolky není žádným výstřelkem. A zdá se, že tento až surově vyhlížející design na kavárenské milovníky působí. I přesto, že průměrná cena cappuccina se pohybuje kolem 9 zlotých (63 Kč), vyřezávané lavice jsou věčně obsazené.
Varšava je také městem mnoha velkých parků, kterých jen při trochu příznivém počasí většina obyvatel hojně využívá. Kromě nich ale slouží jako hlavní místo setkání v teplých dnech břeh řeky Visly. Ten je zasypán pískem a při troše představivosti navozuje idylu dovolené u moře.
Příjemnou poslední kapkou při objevování neotřelých míst Varšavy je část zvaná Pawilony. V podstatě se jedná o několik barů a tradičních hospodských podniků koncentrovaných v samém srdci města. Pro místní i zahraniční návštěvníky představuje jedno z tradičních „must go“ pro páteční a sobotní večery. Místo je charakteristické svoji jedinečnou atmosférou, hudbou různých žánrů a především skupinkami lidí postávajících u barů i venku. Přestože by se dalo očekávat, že místo bude doménou především mladších věkových kategorií, setkávají se tu lidé různého věku i národností.
Varšava jako inspirace?
Ve Varšavě je hlavním problémem doprava (a tak jedním z prvních slov v polštině, které se cizinec naučí je korek – dopravní zácpa). Mnohdy trvá několik desítek minut, než autobus urazí vzdálenost o několika metrech. Snad díky tomu velmi dobře funguje městský systém půjčování kol. Tak si po internetové registraci a zaplacení malé částky, mohou zájemci půjčovat kola na stanovištích různě po městě. I v tom se Praha, kde se jízda na kole centrem města podobá hazardnímu sportu, může nechat inspirovat.
Dalším poměrně častým fenoménem je zdravení. Téměř nikdy se nestane, aby lidé bydlící ve stejném panelovém domě nebo nastupující shodně do výtahu v obchodním domě nepopřáli druhému dobrý den. Až se českému občanu může zdát, že Češi jsou oproti Polákům nepřející národ.
Varšava nabízí širokou škálu kulturního vyžití, restaurací tradiční i zahraniční kuchyně, divadel a podniků. Jde jen o to oprostit se od stereotypních předsudků a zaměřit se na jedinečnosti, které pro české publikum mohou být obohacující a inspirující. A zdá se, že už je na čase.
Monika Tintěrová
Napsat komentář