Moravské divadlo Olomouc: Vlivem Shaffera bude Mozartovo zvučné jméno navždy spojováno s šepotem jména Salieri

Wolfgang Amadeus Mozart a Antonio Salieri, dva géniové. Jeden v hudební klasicistní vášni, druhý v hluboce zakořeněné nenávisti a intrik z ní klíčících. Hra Petera Shaffera v režii Michaela Taranta představující fiktivní souboj skladatelů u vídeňského dvora konečně na prknech Moravského divadla Olomouc.

Moravské divadlo Olomouc Foto: ©Tereza Župová

Moravské divadlo Olomouc
Foto: ©Tereza Župová

 

„Nechci, abyste mi odpustili, chci, abyste mě pochopili,“ černá postava starce Salieriho se v poslední hodince zpovídá ze svého neutuchajícího hříchu, který zničil život jednoho z nejslavnějších skladatelů. Jako vypravěč celého příběhu, se snaží poukázat na Boží nespravedlnost, která ho i přes veškerou píli a svědomitost, vrhla do bezděčné průměrnosti a „šílenému živočichovi“ Amadeovi, přimknula talent nedosažitelných rozměrů.

Poraněná cílevědomost, která si je vědoma nepřekonatelné překážky, zkonstruuje plán. Mladičkému Amadeovi v převleku přítele a ochránce začne v celé své falešnosti vštěpovat nápady, které se rovnají kapkám jedu namíchaného do nejsladších nápojů. Naivní, neohrožený a do té doby všemi milovaný floutek se dostal do notových řádků, ve kterých nezvládá číst.

 

 

Lipina – Kubes

Podle mého jeden z umů divadelního představení spočívá v absolutním oklamání diváka. Nestojí na jevišti před vašimi zraky Vojtěch Lipina převlečený za Mozarta nebo Petr Kubes s předem vloženým textem do úst a do detailu nacvičenou choreografií, ale představuje se vám samotný Wolfgang Amadeus Mozart s Antoniem Salieri. Herec sám přichází až v posledních minutách za doprovodného potlesku. Tuto „jednoduchou“ vlastnost očekává každé publikum. A Tarantův Amadeus ji zvládl na jedničku.

Dětinský (podle Salieriho „dábelský“) smích, který se stejně jako jeho majitel přesouval energicky z jedné části jeviště do druhé, charakterizoval již od začátku postavu mladého génia. Drobné stvoření s křehkostí přeskakovalo z jedné noty na druhou, propojovalo je a zároveň bylo jejich součástí. Vojtěch Lipina dokázal Mozartovi vtělit namyšlenost génia, hašteřivost a naivitu mládí, bohémství přinášející vášeň a stále více se prohlubující zoufalství svědčící o konci. A samozřejmě sílu čerpající z hudby, díky které se dokázal znovu odrazit ze dna. Symbolem pro něho mělo být velké černé křídlo, u kterého se odehrával celý jeho život.

„Amadeus je živočich, nesnesitelný živočich. Mladý infantilní blbec. Ale samozřejmě génius, který žil v neuvěřitelných poměrech. Do svých třinácti let procestoval celou Evropu, takže v té době celý svět. Všichni ho milovali, byl na dvorech všech evropských vladařů té doby, mluvil mnoha jazyky. Velmi těžko se mu přeskakovalo do světa dospělých. Byl zvyklý na hýčkání, ale najednou se s ním nikdo nemazlil.“popisuje svou roli Vojtěch Lipina

Ovšem nesmíme opominout roli vypravěče, Petra Kubese, který se po celé představení vrhá do tmavých stínů, tahající za nitky Mozartova osudu. Samotný Salieri, jehož miska umu je spíše přeplněná nenávistí k Bohu a samozřejmě „geniálnímu spratkovi“ nežli vášni, která by jeho hudbu vysvobodila z průměrnosti. Salieri dokázal v mžiku shodit kabát starce a navléknout frak třicetiletého houževnatého umělce, stejně jako dokázal v krátké době zničit majitele hudby, o které věděl, že je nesrovnatelně lepší jak jeho vlastní. Charakterizuje uraženou lstivost, neústupnost neznající hranice a překračující morální přesvědčení.

Modlu Mozarta vyznává každý, ale existuje špetka mu rovných. Jméno Salieriho upadlo v zapomnění, zřejmě proto, že si ho v sobě neseme všichni.

 

Více o tvůrčím týmu a termínech představení se dočtete zde.

 

Tereza Župová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.