Grafik, kreslíř, malíř a ilustrátor Ladislav Kuklík vstupuje letošním rokem mezi sedmdesátníky, což ovšem nijak nebrání jeho tvůrčímu duchu našlapovat po horké půdě erotických představ i africké divočiny. V retrospektivní výstavě, kterou k výtvarníkovu životnímu jubileu připravila virtuální galerie ArtForum, se návštěvníci mohou opět setkat s jeho Múzou na několika desítkách aktů, s nimiž nikoliv v kontrastu tu sdílí výstavní plochu zvířecí lovci a kořisti, jejichž ladná těla rozehrávají dramatickou a přesto úchvatnou podívanou.
Každý, kdo se jen trochu zajímá o českou výtvarnou a zejména grafickou scénu si po vyslovení jména Ladislava Kuklíka představí v nejrůznějších polohách zachycené ženské tělo, jež korunuje rozverné afro, které k čistým křivkách vedeným jednou rychlými tahy, jindy zaznamenaným až s fotografickou přesností, přidává uhlově černý akcent, jenž si mnohdy vydobude v celém aktu dominantní pozici, o níž se někdy blahosklonně podělí se svou drobnější verzí usazenou v klíně autorovi Múzy. Dva nepřehlédnutelné body vyznačující osu postavy.
Jakkoliv jsou akty výmluvné co se týče oslavy ženské krásy a přirozenosti, zůstává na nich modelka sama sebou, se všemi radostmi i smutky vepsanými do tváře i do držení těla, neboť je autor neváhá do svých děl interpretovat. Múza se tak nestává prvotně bezduchou loutkou, jíž tvůrce jen aranžuje do provoktivních pozic, ale ve většině grafik a kreseb „nese na trh“ nejen svou kůži, ale i svůj vnitřní svět, své aktuální duševní rozpoložení. Ladislav Kuklík je pak dobrý pozorovatel.

Ladislav Kuklík – Tvary, křivky, momenty I., kresba – pastel, 2008, 70 x 54 cm
Foto: ArtForum, oficiální zdroj
Ukrytý mezi akty najdeme i jeden lept, který zachycuje rodinnou idylu na zahradě, do níž voyersky nakukujeme přes rozpadající se plot. A další, kde se odráží,jak může být cirkusová manéž podobná té životní.
Dál už se rozprostírá zdánlivě nekonečná buš. Slyšíme dunění kopyt prchajících zeber a divokých koní, řev tygřích samců vyřizujících si teritoriální účty, jsme svědky nerovného běhu o život mezi antilopou a gepardem, z úkrytu za vysokými stébly travin pozorujeme tentokrát rodinné chvíle krále zvířat. Skoro cítíme tetelící se vzduch a palčivé sluneční paprsky, a po zádech nám možná běhá mráz z nebezpečí i krásy zároveň, jíž nás divočina prostřednictvím Kuklíkových prací obdarovává. Víme, že být v takovém obraze v reálu, mohla by si příroda kdykoliv uplatnit nárok na daň z toho, že nás do zatím civilizací nepříliš zasaženého světa pustila.
.
Zprostředkování, které přesahuje vizuální rámec, se autorovi daří bezesporu na výbornou. Budování atmosféry, napětí i klidu, který přichází po boji, zvládá bravurně, a to nazdory faktu, že divoká místa planety a jejich obyvatele zná stejně jako většina z nás z pouhých fotografií a filmů. Ladislav Kuklík má jednoduše pozorovací talent, schopnost vcítit se do daného okamžiku a přetavit ho v pozoruhodné, živočišností kypící umělecké dílo, jenž nesklouže k lacinému šokování.
Virtuální dveře galerie ArtForum otevřete jediným klikem
Zdroj: ArtForum
Napsat komentář