Čeští sklářští výtvarníci již desítky let přesvědčují celý svět o tom, že sklo není hmota s pouhou užitnou hodnotou, ale že je plnohodnotným tvůrčím materiálem majícím svá specifika a limity stejně jako kámen, dřevo či kov, s nimiž v dokonalé tvůrčí symbióze často dává vzniknout nevšedním uměleckým dílům.
Takovými posly sklářského umění jsou i výtvarníci skupiny Rubikon: Bohumil Eliáš sr., Bohumil Eliáš jr. Jaroslav Matouš, Jaromír Rybák, Jan Exnar a Marian Volráb, kterou založil teoretik v oboru ateliérového skla a kurátor sbírky a stálé expozice českého ateliérového skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích Ivo Křen, sám vynikající grafik.
S díly jednotlivých členů skupiny i její tvorbou jako celkem se pravidelně seznamují návštěvníci virtuální galerie ArtForum prostřednictvím měsíčních výstav, jejichž aviza mají na našich stránkách své pevné místo. Čas od času však přinášíme tipy na výstavu, která má současně také reálnou podobu a umožňuje tak zájemcům prohlédnout si jednotlivá díla i „naživo“. Tuto dvojí volbu nabízí aktuální výstava skupiny Rubikon.
Umění bez hranic
Sklo ještě ve své tekuté podobě je výzvou ne nepodobnou překročení věhlasného vodního toku. Ale ten, kdo mu porozumí, kdo ho dokáže ovládnout v něm získá při tvorbě náročného, avšak ke všem experimentům ochotného partnera. Z šesti desítek představených děl vytvořené spektrum technik, které od skla místy odbíhá do tvorby dvojrozměrné, a ukazuje tak, že nejen sklo, ale i sami autoři mají v zásobě nejedno tvůrčí překvapení. Kresbami a olejomalbami se současně propojuje tvorba sklářských výtvarníků s tvorbou zakladatele skupiny Rubikon – Ivo Křena, který se ve své volné tvorbě věnuje téměř výhradně technice mnohobarevného linorytu. Sedm ukázek jeho bohaté tvorby spojuje proměnlivost krajiny, ročních období. Ústředním prvkem je tu vodní živel v různých podobách a jako námětový akcent pak rozbíjející námětovou jednolitost znepokojivá Země zmizelých.
Pro Bohumila Eliáše staršího byla malba důležitým vyjadřovacím prostředkem, kdy materiál, který mu posloužil jako podklad, pouze umocňoval sdělení a zároveň stavěl před tvůrce výzvu, jak z jeho vlastností co nejvíce vytěžit. A tak Ekvilibrista vytvořený technikou olejomalby na plátně je stejně prozářený světlem, jenž jakoby plátnem pronikalo, jako malby na čirém skle. Naopak tam, kde chtěl dát dílu patřičnou hloubku, kombinoval těžkou hutnou hmotu kamene a bronzu.
Pokračovatel rodinné tradice Bohumil Eliáš mladší rovněž sází na spřízněnost křehkých i nadmíru odolných materiálů i obdobnou škálu barev. Za sebe do prací přidává moderní prvek, jakým je plast. Odlišné vlastnosti materiálů mu pak samy nabízejí podporu ve vyjádření odlišností a konfrontací, které s sebou nese lidské tělesno i duševno.
Oproti tvorbě Eliášových se Jaroslav Matouš soustřeďuje na inspiraci přírodou a to od zemské kůry až po nekonečný vesmír. Nejen přírodní témata, ale i lidské vnímání různých materiálů jsou pro něj určující pro výsledný vzhled i vyznění každého jednotlivého díla. Bílá „vata“ mraků, vodní tříšť i ohebnost nahodile se proplétajících větviček, to vše je v jeho skleněných plastikách až hmatatelné.
Mytologické bytosti i nepozemské artefakty. Takovou silou tajemna působí na diváka tvorba Jana Exnara, v níž na jedné straně nechává vyznít syrovost materiálu a na druhé dokonalost geometrických tvarů umocněnou naprosto hladkým celistvým povrchem bez jediné nedokonalosti, která by dávala naději, že jde o dílo obyčejného pozemšťana.
Jaromír Rybák si tak trochu i díky svému jménu velmi dobře rozumí se zástupci podvodního světa. Tentokrát se však v prezentovaných pracích mnohem více soustředil na tvory bájné, na něž se dívat prý nebylo radno. A my si je teď jeho prostřednictvím můžeme prohlédnout bez obav. Vodnímu světu přesto zůstal věrný v rozměrné exteriérové instalaci nazvané Vetřelci, která je jednou velkou proměnlivou hrou s nekonečně možnostmi.
Rovněž Mariana Volrába zaujalo napětí, jež vytváří vztah dvou na první pohled nesourodých materiálů, kdy jeden z našeho pohledu okamžitě zaujímá pozici utlačovatele, omezovatele svobody spíš než ochránce, přestože by to schopnosti daného materiálu stejně dobře nabízely.
Dvě podoby jedné výstavy
Ve virtuální podobě v galerii ArtForum je výstava k vidění zde,
Na setkání v reálu se zájemci musí vypravit k sousedům, konkrétně do Glasmusea v bavorském Frauenau, jež v letošním roce oslavuje 40 let od svého vzniku a 10 let od otevření nové budovy. Výstava skupiny sklářských výtvarníků Rubikon tak není náhodou, ale odkazuje na vzájemná výstavní spolupráci s českými umělci, která se datuje od počátků muzea. Rubikon zde vystavuje do 13. září.
Zdroj: ArtForum
Napsat komentář