Když jsme poslední červnový pátek rozmýšleli, která další jména legend českého sklářství nabídneme čtenářům k zodpovězení otázky v soutěži VIP sklo, byl Jiří Harcuba společně se Stanislavem Libenským jednoznačnou volbou. Velmi nás zarmoutilo, že přesně za měsíc, v pátek 26. července, se pan profesor připojil k legendám ve sklářském nebi.
Zemřel autor pětikorunové mince, stálo lakonicky v novinách. Pětikoruna. Ano, známe ji všichni, nevtipkuje se o ní, jako o papírové bankovce vyšší hodnoty, že tu už nikdo dlouho na vlastní oči neviděl. Až s ní budete platit nebo ji dostanete nazpátek, budete v ruce držet práci nesmírně pracovitého a erudovaného výtvarníka, jehož jméno mnohým zůstalo dosud utajeno na rozdíl od pofidérních hvězdiček, kterým se označení VIP rozdává jako na běžícím pásu.
Zaklínač
Pan profesor Harcuba byl pro odborné kruhy i uměnímilovnou veřejnost, a nejen u nás, skutečnou osobností. Byl velice činorodým umělcem a pedagogem do posledních dnů. Pětikoruna byla v jeho práci jen drobným počinem. Věnoval se také medailerství, ale zásadní jsou pro jeho tvorbu křehké ryté portréty mající neopakovatelné kouzlo, eleganci i tajemnost. Jakoby do skla zaklel a zároveň se jeho prostřednictvím rozzářily duše portrétovaných umělců. Taková obdoba křišťálové koule s níž lze nahlédnout pod povrch, vidět lidi takové, jací doopravdy jsou.
Stejně jako nadaný kreslíř portrétista dokáže několika svižnými tahy tužky nebo pera zachytit nejen podobu, ale i povahu a chování svého modelu, tak Jiří Harcuba vytvářel portréty ryté do skla. S touž úsporností, rozmáchlostí, kdy náznak zpodobní i odhalí mnohem víc než do detailu propracovaný obraz. K tomu, aby vzniklo takovéto, velikostí drobné a přesto významné, dílo je přitom potřeba nejen trpělivosti a pokory před nepoddajným a zároveň křehkým materiálem, jakým sklo bezesporu je, ale i velmi dobrá znalost lidského tělesna a duševna, a v neposlední řadě podrobné seznámení s danou osobností, jejím dílem i osudy.
A tak jako jejich tvorba mluví za portrétované umělce, počínaje Georgem Orwellem, Albertem Camem, Virginií Woolfovou přes Paula Gauguina, Salvadora Dalího, Vladimíra Komárka po hvězdy moderní hudby Barbru Streisand či Dianu Ross, tak dílo Jiřího Harcuby vypráví o svém tvůrci jako o nesmírně nadaném výtvarníkovi i člověku otevřeném vědění, novým informacím, který nesložil s příchodem seniorského věku ruce do klína, aby začal žít z podstaty, ze vzpomínek a sžíravé kritiky všeho a všech. Naopak ve svých 73 letech v Harrachově založil mezinárodní školu pojmenovanou po jedné z nejvýznamnějších osobností sklářského rytectví Dominiku Bimanovi s cílem seznámit posluchače s tradičními postupy rytí skla.
Učitel národů
Právě jeho pedagogická, a v tomto směru až osvětová činnost byla neméně důležitá, dalo by se říct, že byla půlkou jeho profesního „já“. Již v šedesátých letech vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a v roce 1991 se stal jejím rektorem. V osmdesátých letech vyučoval na Californian College v Oaklandu, postupně během dalších desetiletí procestoval celé USA. Rytí skla učil na Yale University, Pilchuck Glass Summer School, State University v Kenu, University of Illinois, Eastern University of Connecticut, Rhode Island School of Design v Providence, University of Bakersfield v Kalifornii a mnoha dalších místech. Mnozí američtí skláři jen díky němu objevili pozapomenuté rytecké umění. V roce 1998 se na výukovém videu, které v Corningu natočil, nazval rozsévačem ryteckého umění v Americe. „Nikdy nepropaguje sám sebe. Je to učitel, nikoli rocková hvězda,“ řekl o něm David Whitehouse, ředitel The Corning Museum of Glass. Byl také hostujícím profesorem University of Sunderland ve Velké Británii. Od roku 2001 pak každoročně otevíral školy D. Bimana. Poprvé v Harrachově, dvakrát v Kamenickém Šenově, jednou v Jablonci nad Nisou a třikrát v Německu, konkrétně ve Frauenau, Neugablonzu a Rheinbachu.
Čas loučení i setkávání
Rozloučení s panem profesorem Jiřím Harcubou se koná v pátek 2. srpna v 11 hodin v obřadní síni v pražských Strašnicích.
Protože sklo je materiál odolávající času, dílo tu bude svého tvůrce zastupovat dál. A kdo se chce pohledem na ryté portréty i plastiky potěšit nebo se s nimi teprve seznámit, tomu prvotní setkání zprostředkuje jediný klik. Ve virtuální galerii ArtForum, jejímž byl Jiří Harcuba kmenovým autorem i členem síně slávy, si může prohlédnout na šest desítek děl a přečíst si jeho biografii.
Zuzana Ottová
Zdroj: ArtForum
Napsat komentář