V neděli 22. května se nečekaně, uprostřed tvůrčí práce, odebral do výtvarného nebe, nestor české grafiky – Adolf Born. Přesně na den tři týdny před svými 86. narozeninami. Milovník habsburské monarchie inspirovaný často i jejím odvěkým nepřítelem – Osmanskou říší se zdál být zrozen v 21. století jakoby hříčkou osudu, to ovšem nic neměnilo na tom, že bedlivě sledoval i současné dění a uměl ho stejně trefně nakreslit i pojmenovat.
Adolf Born: CESTA DO 21. STOLETÍ, 1993, 49 x 33 cm, lept
Foto: ArtForum, oficiální zdroj
S tvorbou žádného jiného výtvarníka jsem se pracovně nesetkávala tak často, jako s tou, kterou doslova chrlil coby nevysychající studnice nápadů právě Adolf Born.
Naposled jsem mohla zhruba před měsícem sledovat, jaký zájem stále vzbuzuje jeho práce u sběratelů umění. Na letošní Benefiční aukci ArtFora se litografie Císař Rudolf II. pozoruje alchymistu stala s konečnou cenou 9 500 Kč nejdráže vydraženou grafikou a třetím nejdražším dílem aukce vůbec.
Mistrovo stálé pracovní nasazení nám dnes potvrdil i ředitel virtuální galerie ArtForum Petr Kraus, jejímž byl Adolf Born kmenovým a bez nadsázky lze říci stěžejním výtvarníkem: „Na zítřejší poledne jsem s ním měl domluvenou schůzku a minulý týden ještě tiskli s Tomášem Svobodou (Bornův dvorní kamenotiskař a jeden ze zakladatelů virtuální galerie). I když od Vánoc nebyl zcela fit, na jeho práci se to nijak nepodepsalo.“ Těžko se tedy věří, že litografie z minulého týdne byly těmi posledními, které Adolf Born osobně vytvořil.
V souvislosti s jeho odchodem se ArtForum rozhodlo přichystat na červen vzpomínkovou výstavu na téma, které bylo Adolfu Bornovi po monarchii nejmilejší – „cestování“. Psát o Bornově autorské výstavě tak budeme poprvé v minulém čase.
Adolf Born: CÍSAŘ RUDOLF II. POZORUJE ALCHYMISTU, 2015
39 x 49 cm,
litografie
Foto: ArtForum, oficiální zdroj
Slova Adolfa Borna o mediální masáži se potvrzují
O Bornově skonu dnes pochopitelně informují snad všechny sdělovací prostředky, ale najdou se i takové, jako nejznámější bulvární plátek, kde dokonce neváhali tuto smutnou událost propagandisticky zneužít zasazením citace Bornových názorů do naprosto jiného kontextu a podsouvat je čtenářům jako kritický pohled renomovaného umělce na údajně netolerantní a nacionalistické Čechy. O tom, že ač oslavovatel Rakouska-Uherska, byl Adolf Born současně vlastenec a naopak ostrý kritik tzv. politické korektnosti, evropských loutkových vlád plnících rozkazy jako v době okupace, o své představě vstřícnosti Čechů k utečencům, která by dle jeho slov měla končit na našich hranicích, a současně o tom, kdo je dnes skutečný rasista, ale i o tom, jak s námi média manipulují, se nedávno rozhovořil ve velmi otevřeném rozhovoru o převálcované Evropě pro Parlamentní Listy. Jak vidno na jeho moudrá, lety zkušeností podložená slova dochází. Doufejme jen, že se jeho prorocké věty nenaplní beze zbytku.
Adolf Born:
KARA MUSTAFA NAD VÍDNÍ
1999, 41 x 29 cm, lept
Foto: ArtForum, oficiální zdroj
Pojďme si teď raději zavzpomínat
Je u nás asi jen málo těch, kteří si za jménem známého výtvarníka nic nepředstaví. Adolf Born jako tvůrce animovaných večerníčků a ilustrátor knih a časopisů provázel od dětství nejednu generaci. Dokážete časově zařadit první setkání s jeho tvorbou? Vzpomenete si na první obrázek, postavičku? Nepřemýšlela jsem o tom dnes poprvé, ale úplně jasno nemám. Určitě to bylo díky dětskému časopisu Ohníček, kde pravidelně ilustroval různé příběhy. Pravděpodobně i z něj mám dodnes vystříhané kapitoly o Pipi Dlouhé punčoše. Pak to byl samozřejmě Dikobraz, kam rovněž přispíval tehdy ještě v duu se spolužákem z AVU Oldřichem Jelínkem. Pak to byla celá plejáda dětských knížek od Boříkových lapálií po pro mně jednu z nejmilejších – Durrellovu O mé rodině a jiné zvířeně. Následoval skvělý animovaný Mach a Šebestová, kde se perfektní vizuál spojil s geniálně namluveným textem.
Nu a už tu byl skok do dospělosti, přicházely mnohé další knížky jako třeba povídkové od Ivana Krause, ale především grafická tvorba. Na svoji první Bornovu výstavu si pamatuji, jako bych tam stála včera. Byla v galerii na Staroměstském, spíš už na Malém náměstí a každý, kdo ji procházel se tiše či poněkud hlasitěji pochechtával. Portrét opičího páru, vytvořeného snad přímo na tapetě imitující dřevo, byl pro mě tím nejbáječnějším ekvivalentem klasické svatební fotografie visící nad manželskou postelí.
Uplynula řádka let, až se mi poštěstilo setkat se s tvorbou Adolfa Borna přímo, být u toho, když se z tiskařského lisu v ateliéru již zmiňovaného Tomáše Svobody, pomalu soukala na svět litografie plná roztodivné zvířeny, postav v dobovém oblečení, které spojil jejich tvůrce do nevšedního příběhu, jen maličko inspirovaného skutečností. Od té doby jsem se s fantazií a tvůrčím zápalem Adolfa Borna pracovně setkávala právě díky výstavám v ArtForu mnohokrát za rok. A vždycky dokázal překvapit. Zejména pojetím příběhu, zasazením do (ne)reálií a přitom vždy vycházejícím ze studia historických pramenů. Adolf Born si prostě dokázal dělat legraci ze všeho. Naštěstí jeho humor nás prostřednictvím grafik i maleb bude bavit dál.
A vzhledem k tomu, že k ironii neměl Adolf Born nikdy daleko, můžeme se s trochou nadsázky domýšlet, že na nebesa, o nichž byl přesvědčen, že existují, ho vynesl nesourodý pár lepých andělů, které přisoudil maršálkovi Radeckému.
Adolf Born:
POCTA MARŠÁLKOVI RADECKÉMU
1999, 45 x 36 cm, litografie
Foto: ArtForum, oficiální zdroj
Zavzpomínat na Bornovu tvorbu můžete například nad jeho profilem ve virtuální galerii ArtForum.
Zuzana Ottová
Zdroj: ArtForum
Napsat komentář