Výstava s podtitulem ‚Umění a sociální otázka v 19. století‘ ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie v Plzni zdůrazňuje způsob vidění i sebepochopení výtvarných umělců, z nichž mnozí se ztotožňovali s postavením lidí ocitajících se na okraji velké společnosti. Představeno je zde na 70 známějších a méně známých obrazů, kreseb, grafik, plakátů i soch vytvořených od poloviny 19. do počátku 20. století včetně děl proslulých umělců, jako byli Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha, Max Švabinský, Luděk Marold nebo František Kupka.
Úmorná fyzická práce, bída, sociální frustrace a vůbec život vně „lepší společnosti“ se nikdy nestaly zvlášť oblíbenými tématy evropského umění 19. století. Totéž platí i pro českou uměleckou scénu, kde podobné náměty vystupovaly dlouho jen v kresebných záznamech reality, pěstovaných umělci buď jako studie a výpovědi soukromého rázu, či v podobě grafických listů.
S osvícenskými reformami pozdního 18. století však umělci jako profesní skupina ztráceli svou dosud fixovanou ekonomickou stabilitu a společenskou prestiž a po celé 19. století zápasili o emancipaci a uznání. Jejich tvorba, ve shodě s celkovým vývojem národního prostředí, reflektuje rozvoj průmyslové a velkoměstské civilizace i vnitřní protiklady a nerovnoměrný vývoj společnosti zřetelněji od poloviny 19. století.
Hlavní tématické okruhy výstavy
Díla soustředěná v části nazvané Panorama společnosti i prostředí: Líc a rub hromadné výroby zachycují zprůmyslnění krajiny, rozvoj hromadné výroby i kolektivní těžké práce. Hlavní pozornost umělci věnovali „obyčejným“ lidem v jejich konkrétním vzhledu, pracovním prostředí a životní situaci. S koncem 19. století se v tvorbě nekonvenčních umělců prosazovala skepse nad pokroky dosaženými civilizací a chmurná nálada nad rozporuplností vývoje lidské civilizace.
Procesy emancipace v moderní národní společnosti se během poslední třetiny 19. století soustřeďovaly stále víc k sociální otázce. Narůstalo i kritické ladění umělců, zejména mladších a nedostatečně etablovaných na oficiální scéně umění. Řada z nich inspirovaná hlavně francouzským a německým prostředím, vyjádřila sounáležitost s lidmi na okraji společnosti a rozvinula ostrou vizuální polemiku proti silám ovládajícím materiálně i duchovně soudobou společnost (František Kupka, Václav Hradecký, Emil Holárek). Tomuto tématu je věnovaný oddíl Útisk a vzdor: Kritika poměrů ve společnosti.
Všeobecnou krizi spjatou s nástupem modernity prožívala na přelomu 19. a 20. století řada českých umělců. Osamění jednotlivce v moderním světě je zvláště zřejmé při znázornění mezních životních stavů a jako společný znak lidské existence se projevuje na autoportrétech, přátelských portrétech i v sebeprojekcích umělců až po anonymní „oběti poměrů“ pocházející z nejnižších i vyšších společenských vrstev, jak je to patrné v části Osamělost na okraji davu a pozice umělce, jíž dominuje Černý pierot, autoportrét Karla Myslbeka, syna sochaře Josefa Václava Myslbeka.
Organizační informace
Výstava Na okraji davu probíhá ve výstavní síni „13“ v Západočeské galerii v Plzni, Pražská 13, Plzeň od 21. 2. do 4. 5. 2014, denně kromě pondělí od 10 do 18 hod.
Připravena byla ve spolupráci s Národní galerií v Praze k programu 34. ročníku plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století na téma Útisk – Charita – Vyloučení. Sociální 19. století, které je každoročně pořádáno v rámci festivalu Smetanovské dny. Koncepci výstavy vytvořil Roman Prahl, kurátorkou je Ivana Jonáková, odborná spolupráce Eva Bendová.
Doprovodná publikace je vybavena množstvím reprodukcí, včetně řady zde nevystavených uměleckých děl.
Komentované prohlídky s autorem výstavy Romanem Prahlem
17. 3. 2014 v 16 hodin a 9. 4. 2014 v 17 hodin
Přednáška k výstavě
29. 4. 2014 v 17 hodin
Zahálka nebo práce? Česká umělecká bohéma po pracovní době – Eva Bendová, Národní galerie v Praze
Výtvarná dílna pro děti a rodiče
23. 3. 2014 v 17 hodin
Zdroj: NG v Praze, ZČG v Plzni
Napsat komentář