K Jindře Vikové už víc jak tři desítky let patří plastiky, jež jsou otiskem lidských charakterů, těch lepších i horších, funkčnosti mezilidských vztahů. Tentokrát břitkost své umělecké výpovědi namířila proti sobě. Vytvořila působivý autoportrét v podobě posmrtné masky. Retrospektiva ve virtuální galerii ArtForum takto neobvykle uvedená samotnou autorkou nabízí mnohem širší „menu“, jež začíná právě nejvážnějším tématem lidské pomíjivosti, v závěru předloží pro odlehčení až dětsky naivní porcelánové broučky a jako finální tečku servíruje nejznámější plastiky z 80. a 90. let.
Porcelán a kamenina jsou stěžejními materiály, z nichž Jindra Viková vytváří své až minimalisticky pojaté výpovědi o lidech, o dění kolem nás. Přes maximální jednoduchost, která má za cíl neodvádět pozornost od tématu, vyzařují zneklidňující podtext. Jakoby žily svým vlastním životem nebo naopak jako bychom se paradoxně dívali jen na lidské stíny, podobně jako je tomu u lidských „soch“ z Pompejí. Téma pomíjivosti a konce lidské existence tak jakoby bylo prostoupeno už v tvorbě Jindry Vikové z raných let.
Nyní však nastoupilo s plnou razancí nenechávající na pochybách jakým námětem se výtvarnice zabývá v posledních dvou letech. Stvrzují jej i názvy děl z cyklu Je později než si myslíš. Jejich provedení však zároveň evokuje lidové mexické sošky oslavující smrt jako součást života.
Fragmentace
Cyklus Fragmenty představuje neobvyklou kombinovanou techniku, kdy miniatury antických soch autorka zrestaurovala prostým nakreslením obrysu chybějících končetin na papír postavený za sochou. Způsob „rychlého řešení“ tak můžeme vnímat jako umělecký experiment i poukázání na konzumnost doby, kde snadné a levné záplatovací řešení je jediným ekvivalentem kompletní náhrady stávajícího, bez jakéhokoliv sociálního či estetického hlediska. Z fragmentů – střepů jsou složeny i práce z dalšího cyklu Tváře.
Kresba i koláž
Na výstavě jsou zastoupeny pro Jindru Vikovou netypické kresby, charakteristické opět minimalizací projevu s důrazem na hlavní myšlenku a na druhé straně koláže a asambláže, které jsou vizuálně i materiálově nesrovnatelně bohatší.
Zapomeňte na Karafiáta
Posledním tématem jsou zmiňovaní broučci, v nichž se snoubí jistá humornost s nádechem prvního tématu – zmaru. I v těchto plastikách je patrná inspirace lidovým uměním. Zejména třetí z vystavovaných brouků nezapřou podobnost s figurkami ze série Je později než si myslíš.
Cesta na výstavu vede až do neděle 3.11. tudy
Napsat komentář