Před pár dny jsme u výstavy Odysseova dobrodružství zmínili jméno největšího romantika, cestovatele a dobrodruha 20. století – amerického reportéra skotského původu Richarda Halliburtona. Dnes je tomu přesně 115 let co se narodil tento „legendární blázen“, který neváhal na vlastní kůži vyzkoušet pravdivost nejedné báje i historické události. Stal se tak na chvíli kartaginským vojevůdcem Hannibalem, mýtickým hrdinou Odysseem, maratónským běžcem-poslem Feidippidem, Robinsonem Crusoem, ale i bezejmennou obětí mayských kněží svrženou do Studny smrti. Patří mu i jedno prvenství – pořízení leteckých snímků najvyšší hory světa, Mount Everestu.
Když mě, coby malou čtenářku začal omezený námětový prostor pohádek nudit, našla jsem mnohem barvitější ekvivalent v pověstech a mýtech. Od starých českých přes řecké po mayské a incké. Přidala jsem egyptskou historii a podpořena knížkami z domácí i městské knihovny jsem se ve fantazii vydávala na neskutečné cesty. Mezi autory knížek byl i jeden, který mě fascinoval tím, že své fantazie v dospělém věku i uskutečnil. A nebylo jich za krátký dobrodružný život, který se mu stal v březnu roku 1939 kdesi uprostřed Tichého oceánu během cesty čínskou džunkou Sea Dragon z Honkongu do San Franciska i osudným, právě málo. Tím odvážlivcem, kterému se žádná překážka nezdála dost velká, byl Richard Halliburton.
Proč se daly hltat jeho knížky už ve věku, který lze spočítat na prstech rukou a nezevšední čtenáři ani ve věku značně pokročilém? Protože jsou nejen plné odvahy, bláznovství, ale i humoru, zejména ve vztahu k vlastní osobě.
Zatímco Hanzelka se Zikmundem nebo Miloslav Stingl podnikali seriózní výpravy, Halliburton šel především za vůní dobrodružství. Ostatně to měl v popisu práce. Mít jiní cestovatelé také tak benevolentní nakladatele nebo sponzory, kteří „mají čuch“ na dobrý materiál jako on, možná bychom takových více či méně šílených dobrodružných cestopisů našli v knihovnách více. Nakladatel, který dá svému autorovi zadání typu: „Jeďte kam chcete, navštivte všechna místa, která vás mohla svou romantikou nadchnout, zůstaňte tam tak dlouho, jak se vám zachce a pak o tom napište.“, je snem každého spisovatele napříč všemi žánry. Nutno však vzít v úvahu, že nejdříve si musel Richard Halliburton takovou důvěru zasloužit svými kousky.
Se slonem přes Alpy
Když spatřil převor kláštera sv. Bernarda, který leží v nejvyšším bodě stejnojmenného průsmyku, Elysabethu Dallrymplovou, chvíli se nemohl vzpamatovat ze svého údivu. Aby ne, Dally, jak se jí důvěrně říkalo, byla slonice ze zoo v pařížském Buloňském lesíku, kterou si pro svůj experiment Halliburton na čas vypůjčil. Byla tak po dvou tisíciletích prvním slonem, který si do Alp vyšlápl po stopách vojenské výpravy slavného kartaginského generála Hannibala, z jehož strategie se učil například Napoleon Bonaparte. Poněkud výstřední dobrodružství pak popsal v knize Sedmimílové boty spolu s dalšími výpravami, jež ho dovedly např. na San Salvador za hledáním ostatků Kryštofa Kolumba, na ostrov Athos, kam mají po tisíc let zákaz vstupu všichni živočichové ženského pohlaví, tedy nejen ženy, ale i kočky, fenky… Jen ptáci zákaz překonávají a mniši je od klášterů odvážejí zpět na pevninu. Popsal v ní i hledání Herodesova hradu, kde Salomé tančila svůj nejslavnější tanec.
Studna smrti
Přírodní jezírko v nepřístupném terénu poloostrova Yucatán se stalo v dobách osídlení mayským kmenem, který kolem něj postavil Město Itzů, což je překlad mayského spojení slov Chi – Chen – Itza, tedy ústa – studně – název kmene. Aby životodárná voda nikdy nezmizela ani z druhé menší a přístupnější studně, bylo nasnadě, že kmen musí něco obětovat bohu deště. Sličné dívky jako nevěsty s doprovodem urostlých mladých mužů se zdály spolu s drahými předměty dostatečnými dary. Pád z jednadvaceti metrů do stejně hluboké vody, z níž nebylo možné nikam uniknout, byla pro oběti krutá realita. Nikoli pro dobrodruha, který musel vše vyzkoušet.
Takový ledový křest ale ve své snílkovské bláhovosti nečekal. Hladké stěny neumožnily rychlý ústup. Prvotní záchranu poskytl keřík, spíš jen pruty, který se uchytil na skále nad vodou. Ani po šťastném vyškrábání na povrch neměl cestovatel dost. Zapomněl totiž dole boty potřebné k dalším výpravám. Tak si pro ně za pár dní skočil znovu. Prvotní pocit, že si zlámal vaz a připojí se tak k božské družině boha nakonec vystřídalo jen třídenní ohluchnutí a ztráta řeči. Z tohoto a mnoha dalších dobrodružných akcí včetně hry na Robinsona Crusoa vzešel cestopis Za novými světy, vydaný v roce 1929.
Jako bájný Odysseus
Dva roky před ní spatřila světlo světa knížka tentokrát věnovaná jedinému tématu Odysseye. Pojmenování Nádherné dobrodružství skutečně nelže. Vybaven Homérovým eposem se v ní Halliburton vydává po stopách hrdiny řeckých mýtů. Nutno říct, že ze všech jeho spisů je tato nejrozvernější, v ostrém kontrastu v ní stojí starověk a novověk. Zprávu o vítězství Řeků nad Peršany nesl z Marathónu do Athén ne zrovna vlastní nezodpovědností v nepříliš střízlivém stavu, ale podle toho i jeho běh dopadl. Do Tróje se vydal stejně jako Odysseus na plachetnici, podobně jako před ním básník lord Byron přeplaval Dardanely, na Olympu zasažen zlobou bohů strávil noc, Skyllu a Charybdu mu při putování do Ithaky zastoupily dvě Angličanky v rolls-roycu.
Další tituly
Neméně poutavé jsou i Královskou cestou za romantikou či Létající koberec. Popisují další a další dobrodružství nejznámějšího světoběžníka, které podnikal po souši, vodě, ve vzduchu, všemi možnými dopravními prostředky od archaických po nejmodernější v jeho době.
Kromě putování s jasným cílem se v nich Richard Halliburton rozepisuje i o setkáních s nejrůznějšími zástupci místních obyvatel, vesele, ale i smutně vypráví o svých zvířecích přátelích, s nimiž některé výpravy podnikl.
Pokud jste žádnou z jeho knížek nečetli nebo už jejich obsah pozapomněli, zašmátrejte ve vlastní nebo veřejné knihovně. Nevážnou formou popisované výpravy do míst i vážných historických událostí, potulování z jednoho světadílu na druhý jsou dobrým povzbuzovačem nálady i fantazie v těchto pošmourných zimních dnech. A nic jim na atraktivnosti neubral čas, který od jijich uskutečnění uplynul.
Richard Halliburton zpodobněný místním umělcem v etiopské Addis Abebě
Richard Halliburton
Narodil se 9. ledna 1900 v Brownsville v Tennesse Nelle a Wesleymu Halliburtonovým. Matka byla původně učitelkou hudby, absolvovala cincinnantskou hudební akademii. Mezi jejími skotskými předky byli vojáci a rovněž dobrodruhové. Její otec pocházel z francouzské hugenotské rodiny. Otec Richarda byl z ryze skotské rodiny, vystudovaný inženýr na Vanderbildtově universitě. Dlouhá léta působil v oblasti mostních konstrukcích a nakonec se stal obchodníkem s realitami.
Richard Halliburton studoval na univerzitě v Princetonu, kde získal titul bakaláře. Po absolutoriu se stal námořníkem a tím začalo jeho celoživotní toulání po světě. Za den jeho úmrtí byl stanoven 24. březen 1939, kdy od něj přišla poslední radiotelegrafická zpráva z plavby džunkou v Tichém oceánu. Loďka, jeho tělo, ani tělo námořníků a dalších společníků, kteří s ním osudovou plavbu podnikli, se nikdy nepodařilo najít. Důvodem mohlo být to, že pobřežní stráž odmítla vyslat pátrací letouny po jeho zprávě, že jsou uprostřed bouře a loďka nabírá vodu. Všichni si mysleli, že jde jen o reklamní tah, jak přitáhnout pozornost médií. V jeho utonutí nechtěli jeho příznivci, ale prý ani věřitelé, uvěřit dlouhá léta. Stále se čekalo, že se někde vynoří a bude svoje ztracení prezentovat jako další dobrodružství.
Zuzana Ottová
Napsat komentář