Malé valentýnské zamyšlení: Když život předstihne film

Je to pár dní, co jsem ve filmové databázi narazila na film, který už z popisu avizoval sladkobolné rodinné drama. Zaujal mě značně cynický, ale mému pohledu na věc blízký komentář. Jeho autor se podle všeho nechtěl nechat citově vydírat prvoplánovým dějem, v němž se rodičům vzepřou dvě sestřičky, jedna na smrt nemocná a druhá pořízená jako její dvorní dodavatelka krve a orgánů, a za zvuků fanfár a záře se pak starší dobrovolně odporoučí k nebeské bráně. Tady to podle autora nejvíce skřípalo, jako by umírání bylo nějaké divadlo a mohlo nastolit rodinnou harmonii.

kytka1

Je dost pravděpodobné, že povrchní milovnice dojáků a červených knihoven tohoto pravdomluvného diváka proklely a nepřály mu nic dobrého. Mně jeho shrnutí nejen přesvědčilo, že se po filmu shánět nebudu, ale věty kladené jako když se staví festovní zeď, vzbudily zájem, kdo je pod nimi podepsán.

Jediný klik a scénář onoho béčkového slzavého údolí se sesypal jako pověstný domeček z karet. Celý profil věnoval tento pisatel ostré kritiky zemřelé novomanželce. Křehké dívce, kterou jak sám několikrát opakoval, nedokázal ochránit před zákeřnou nemocí. Ale prali se s ní statečně mnoho let spolu. V době, kdy je pro většinu mladých párů středobodem společný potomek, oni měli společnou nemoc.

Život píše scénáře syrové, bez happyendů, a ti, kteří se stali dobrovolnými aktéry takových příběhů jsou skuteční hrdinové, jsou těmi od nichž komentář, jakkoli zní cynicky sedí, protože oni si jím skutečně prošli a poznamená je na celý život. Neodhodí ho s promáčeným kapesníčkem, aby se potom stulili vedle své milované bytosti a nechali si zdát sladké sny.

A co to má společného s Valentýnem? Jen radu, nenechte si plánovat život reklamou, nedokazujte svým blízkým náklonnost jediný den v roce. Užívejte si společné chvíle dokud vás osud tím či oním způsobem nerozdělí.

 

Zuzana Ottová

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.