Tato čínská fantasy pohádka u nás sice ještě nebyla oficiálně uvedena, byla by ovšem škoda ji zcela opomenout. Koprodukce Číny, Hong Kongu a Spojených států si odbyla svou asijskou premiéru letos v únoru, dosud však není jisté kdy, a zda vůbec, se objeví u nás (i kdyby jen na DVD). Jde přitom o poměrně zajímavé dílo, na němž se podílela řada zkušených autorů.
V rámci samotného vyprávění je snímek typickou pohádkou se vším všudy. Máme zde věčný souboj dobra a zla, milostný příběh v shakespearovském duchu a hrdinu, který musí najít vnitřní sílu, aby zachránil svůj svět. Mnohdy budete mít pocit, že už jste jednotlivé dějové linky viděli mnohokrát předtím, a také tomu tak je. V tomto žánru ale není taková věc na škodu. Zvláště proto, že je příběh filmu napojen z velké části na skutečné čínské mýty (ačkoliv ve vlastní trochu odlišné interpretaci), především na příběh o titulním Zhong Kui, slavného lovce démonů z čínských legend. A právě toto uchycení v realitě orientální tradice dodává jinak tradičnímu příběhu příjemný nádech něčeho alespoň trochu jiného. Pro diváka z našich krajin je však ta potíž, že film částečně spoléhá na divákovu znalost těchto mýtů. Bez ní pak může být občas trochu ztracen, jelikož k expozici některých skutečností dochází později a bez předchozího naznačení. Děj ovšem plyne velmi příjemným tempem, a přestože má snímek takřka dvě hodiny, tak se sotva najde hluché místo, kudy by se snažila vplížit nuda.
Kamera, akce!
Na režisérské stoličce se spolu tísnili u nás neznámý Zhao Tianyu a také Peter Pau, proslulý především jako kameraman s oscarem za snímek Tygr a Drak. Peter Pau se u Zhong Kui rovněž chopil právě i kamery, a je na výsledku je to rozhodně znát. Jednotlivým záběrům se nedá nic vytknout, a snímek je tak vždy dobře čitelný a přehledný i během zběsilé akce. A že jí zde není málo.
Z velké části přitom spoléhá na počítačové efekty, za jejichž množství by se nestyděl leckterý epický fantasy snímek hollywoodské provenience. S jejich kvalitou je to již rozporuplnější. Některé scény jsou bez nadsázky překrásné, především co se týče prostředí, nasvětlení a všemožných částicových efektů. Ve chvíli, kdy se ale objevují na scéně digitální příšery, tak získává Zhang Kui nádech spíše videoherní animace. Především v oblasti rozpohybování některých neživých postav jsou určité limity. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že rozpočet filmu tvořil pouhých v přepočtu 30 milionů dolarů (přičemž srovnatelné americké snímky jdou dnes daleko přes sto milionů – například nedávná Maleficent s Angelinou Jolie přišla na bratru 180 milionů dolarů) nemůže člověk čekat naprostou špičku v oboru. Naopak na poměry rozpočtu je vizuální stránka nadmíru povedená. Navíc tvůrci nedrželi svou kreativitu příliš na uzdě a tak nabízí někdy skutečně zajímavé nápady.
Za zvuku orchestru
Kde Zhong Kui skutečně boduje, je zvuková stránka, především hudba. Té se chopil poněkud nečekaně zkušený španělský skladatel Javier Navarette (nominovaný na oscara za hudbu k Faunovu labyrintu), který vytvořil povedenou orchestrální hudbu, stojící kdesi na pomezí velkofilmové epičnosti a orientální tajemnosti. Přitom se při sledování drží tak akorát v pozadí, aby nepřebíjela samotný děj filmu, což je častý problém některých soundtracků, ale doplňovala ho a umocňovala. I přesto ale stojí i za samostatný poslech, kde vynikne v plné kráse (soundtrack, který vyšel i samostatně pod hlavičkou Lakeshore Records, si můžete poslechnout například i skrze hudební službu Spotify)
Závěrem
Ačkoliv nejde o dílo, které bych si dovolil označit jako přelomové, vnímám Zhong Kui jako poctivě odvedenou práci, která má příjemný nádech pro nás stále netradiční asijské kultury, na rozdíl o mnohých lokálních snímků je ale však dobře stravitelná i pro západního diváka. Je ale třeba přistupovat k filmu s tím, že jde opravdu především o pohádkové fantasy se všemi plusy i mínusy, které tento žánr přináší. Doufejme, že se u nás tento snímek někdy v budoucnu také objeví.
Hodnocení : 70%
Daniel Otta
Napsat komentář