Galerie Villa Pellé hostí od tohoto týdne až do 12. ledna příštího roku výstavu knižních ilustrací, v nichž nezaměnitelný ilustrátor, malíř a grafik Jan Hísek propojil námětový obsah s vlastním viděním světa. Jak toho reálného, tak vnitřního, ale i pohádkového či duchovního.
Jan Hísek: ilustrace k pohádce Vratislava Maňáka O Nebesáři
Foto: Galerie Villa Pellé, oficiální zdroj
Tři patra vily nyní patří sériím miniaturních, drobných i velkoformátových ilustrací ke dvěma desítkám knih básní
a próz, pohádek a legend, ale i biblickému Zjevení Janovu. Řadí se k nim i grafická alba, inspirovaná rovněž texty Bible, a to v knihách Genesis a Jonáš. Současná výstava tak představuje Hískovu ilustrační tvorbu, ale ukazuje i k jeho volné tvorbě, ke grafice či k malbě, pracující se stejnými zdrojovými proudy imaginace, ikonografií i jinými výrazovými prostředky. Ilustrace vznikly různými technikami, mají však společnou vnímavost k vnitřnímu světu příběhů, jejich autorů i čtenářů. V některých případech dokonce využívá pro ilustraci malbu: Loni vydaný pohádkový příběh Šťastného prince Oscara Wildea Hísek ilustruje cyklem obrazů, podobně postupoval i před osmi lety v knize islandských pověstí a pohádek Mrtvému nože netřeba, kde barevnost obrazů neobvykle zredukoval jenom na valéry černé a šedé. Mezi pozoruhodné práce Jana Híska, absolventa oboru knižní kultury a písma na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, patří ilustrace k Tolkienovu Hobitovi, jehož poetiku uchopil jinak než před ním Jiří Šalamoun, s větším důrazem na pohádkovou snovost
„Prostor mezi skutečností a snem, jejich vzájemné prostupování, se stává územím, které je Hískově tvorbě nejvlastnější,” vysvětluje kurátor výstavy Jan Rous a dodává dále: „Pojem ilustrace se také pro Híska nevyčerpává ve významu pouhého doprovodu textu obrazem, ale vstupuje hlouběji, za příběh – slovo illustró znamená zároveň osvětlení, objasnění, vynesení na světlo, tedy odkrytí významů nebo výklad.”
V podkroví vily můžete, kromě prohlídky ukázek ilustrovaných knih, zhlédnout také dokument o Janu Hískovi.
Tři otázky pro Jana Híska
Výstava je zejména o ilustracích. Vybíráte si knihy sám nebo k Vám přicházejí? Existuje kniha nebo žánry, které byste nikdy neilustroval?
Pokud je to moc konkrétní, vyjadřuje to hodně konkrétních věcí, tak mě to k ilustraci úplně nevybízí. Jistá mystičnost, abych se k tomu vyjádřil více archetypálně, více symbolicky. Také atributy, které vyžadují historické romány a pohádky jako třeba Andersen nebo Babička, mi nejsou úplně blízké. V těch knihách vidíte vlastní linii nedotknutelných věcí jako je třeba Wildeův Šťastný princ nebo Tolkienův svět atp.
Většinou pracujete pouze s černobílou paletou, ale právě zde máte i obrazy v nichž je ústřední barvou červená nebo modrá. Představují pro Vás určité barvy konkrétní způsob vyjádření pocitů nebo k jejich výběru přistupujete až na základě daného námětu?
Ano, třeba v Oscaru Wildeovi znázorňuje červená jisté drama, které spěje až ke smutnému konci, ale zároveň je ten smutný konec příchod vlaštovky a Šťastného prince do nebe. A černota může vyjadřovat jak symbolistní temnotu u Jana Opolského nebo Geralda de Nervala, tak u islandských legend, které jsou naopak obrazy na plátně.
Poslední, až osobnější otázka: Je pro Vás malba a grafika zobrazením světa, jak ho vnímáte nebo spíše únikem do světa vlastního?
Je tam jistá mystičnost a vlastní zření, ve kterém se trošku uzavírám, ale právě tak ten vlastní svět lidem velice rád předávám a oni jsou inspirováni a snaží se vytvořit si světy vlastní, takže je to takové předávání inspirace, hlavně dětem. Pro ně dělám rád i komentované workshopy.
Praktické informace
Výstava Zeptej se spánku Jana Híska v Galerii Villa Pellé v Pelléově 10 v pražském Bubenči potrvá až do 22. ledna 2017. Více informací na www.villapelle.cz
Komentovaná prohlídka výstavy s autorem a s kurátorem Janem Rousem se koná 12. prosince od 18.00 hod.; autorská komentovaná prohlídka s Janem Hískem se uskuteční ještě v závěru výstavy 12. ledna 2017 od 18.00 hod.
Jan Hísek (1965) malíř, grafik, ilustrátor, umělec, jehož tvorba se sice odehrává stranou rychlých proměn a současného českého umění, patří však k němu svými hlubšími návaznostmi. Studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v atelieru knižní kultury a ilustrace u M. Hegara a J. Solpery uzavřel v roce 1991 ilustracemi k básním symbolistického básníka Jana Opolského Hadí král, které předjaly jeho tvůrčí dráhu. V ilustracích více než dvaceti knih se před čtenářem otevírá snový svět pohádky, bájí a symbolů, které odkazují nejen k symbolismu básníka Opolského – na konci studia vznikly zároveň ilustrace k Tolkienově Hobitovi. Hískův snový svět odkazuje i k tvorbě F. Koblihy, J. Konůpka nebo Jana Zrzavého. Autorova imaginace má však zároveň blízko k některým, jen o něco málo starším současníkům, k Petrovi Niklovi nebo Jaroslavu Rónovi. Všichni zmiňovaní byli také ilustrátory: Jan Zrzavý ilustroval Máchu a Erbena, Zeyerovy orientální příběhy, Kobliha a Konůpek ilustrovali také Máchu a bezpočet dalších knih. K imaginativnímu světu se ale obrací i Petr Nikl, vydávající své převážně básnivé pohádkové knihy v nakladatelství Meandre, kde vyšla i pohádková kniha Violy Fischerové s Hískovými ilustracemi, podobně jako výbor z básní Vítězslava Nezvala. Knihy a grafická alba inspirovaná biblickými tématy vyšly jako bibliofilie v nakladatelství Aulos. V posledních letech u Jana Híska dominuje malba, která však vychází ze stejného podloží imaginace, snivosti a melancholie pohádky, jako jeho ilustrace.
Zdroj: Galerie Villa Pellé
Napsat komentář