Téměř současně se všem, kteří si rádi třeba jen zavzpomínají, ale i zájemcům o design minulých let, o poznání doby, kterou sami nezažili, otevřely v Praze dvě výstavy. Ve středu 15. června jako první zahájila svou výstavu RETRO 70. a 80. let Galerie Tančící dům. Prezentace si zde klade za cíl představení toho nejlepšího z ČSSR. V pořadí druhá výstava, nazvaná prostě Retro, jíž spustilo Národní muzeum o dva dny později, tedy v pátek 17.6. sází na porovnávání a inspiraci a současně na vysokou profesionalitu muzejní prezentace, v níž není opomenuto dokonalé nasvícení nebo zvukové efekty, pro vystavené šaty se vyráběly speciální figuríny. Tančící dům je pro změnu plný emocí. Je to dáno tím, že mnohem více dovolí vstoupit do retro světa, do vzpomínek, do mládí.
Retro na druhou
Prostory Nové budovy Národního muzea jsou už samy o sobě retro a pravděpodobně by byly nejoptimálnějším místem pro výstavu, kterou loni připravilo ústecké muzeum pod názvem Jak se žilo za Husáka. Těžko najít jiného favorita, než budovu bývalého Federálního shromáždění, v níž se „život socialistických poddaných“ organizoval a odsouhlasoval.
Na druhou stranu si můžeme říct, že výstava, jíž pořádá dnes ve svých prostorách právě Národní muzeum nemá naštěstí žádný politický kontext. Nejlépe to vystihl při jejím zahájení ředitel Národního muzea Michal Lukeš, když řekl, že jako dítě nevnímal žádnou šeď normalizace, svět byl pro něj plný barev, dobrodružství a výstava má návštěvníky přenést, jak do doby, kterou prožili, tak i ještě dál v čase, neboť obsáhla celé jedno století, dokonce s přesahem do 2. poloviny 19. století. Tím také přináší možnost ucelenějšího pohledu na vývoj designu i životního stylu u nás. Tomu opět napomáhá z architektonického hlediska dvojí výstavní prostor, neboť budova postavená pro socialistickou vládu v sobě ukrývá jako pověstná velryba neoklasicistní budovu bývalé Pražské burzy.
„Co to vlastně znamená RETRO? Odborných i laických definic lze najít mnoho. Naše výstava však žádné složité odpovědi na tuto otázku nehledá. Pro nás je RETRO prostě příjemná vzpomínka na mládí, nostalgie a inspirace krásou, která nestárne. Rozhodli jsme se proto udělat výstavu, která potěší oko i duši, ukáže svět z té lepší stránky. Návštěvník během její prohlídky zavzpomíná, pohraje si nebo se stane průvodcem svých potomků po době, kdy sám byl ještě dítě,“ uvádí generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Výstavu si skutečně užijí jak dospělí, tak děti. Mohou se seznámit s hračkami, s nimiž si hráli jejich rodiče či prarodiče. Ti se tak stávají přímo průvodci cestou v čase a mohou svým dětem a vnoučatům povyprávět spoustu příběhů ze svého mládí.
RETRO Národní muzeum: Legendární „prase“ – Plechový skútr ČZ 175 neboli Čezeta
Foto: e-Newspeak
Projít Václavák
Foyer Nové budovy, z něhož se vchází do jednotlivých výstavních sekcí navozuje možná i mimoděk atmosféru pražských podchodů a průchodů na Václavském náměstí. Obklad z leštěného kamene, plakáty, vitríny.
RETRO Národní muzeum:
Spotřební předměty původní i v retro stylu
Foto: e-Newspeak
Oproti výstavě v Tančícím domě se tato v Národním muzeu nesoustřeďuje pouze na českou produkci a design. Za všechny jmenujme plastovou tašku pocházející od značky Melissa, která si v posledních letech vybudovala renomé zejména plastovými botkami, nebo lodičky z hadí kůže, jež v dospělosti obouvala nejslavnější dětská filmová hvězda a bývalá velvyslankyně USA Shirley Temple.
Od korzetu po zvonáče
Základ výstavy představují šaty jako konfrontace starého a nového. Poukazují na známý fakt, že móda se vrací, že současní návrháři se módou minulého století stále inspirují. Dokládají to nejen oděvy, ale i dvojice bot, kabelky, kdy je mnohdy těžké rozpoznat, jaký model pochází z které doby.
„Výstava přestavuje retro jako živou součást přítomnosti. Souvislosti mezi současnou módou a historickými oděvy jsou větší, než se zdá“ dodává hlavní autorka výstavy Miroslava Burianová, která přidala k vystaveným předmětům svou zhmotněnou vzpomínku – šicí stroj Veritas. Podobně se na výstavě ocitl šicí stroj Lada kurátorky výstavy Evy Dittertové. Ta je s ním spjata velice úzce. Byl dárkem věnovaným tatínek mamince k jejímu příchodu na svět.
RETRO Národní muzeum:
Svatební šaty
Foto: e-Newspeak
Oděvy jsou tematicky rozděleny podle typu a doby, ve které se nosily, a navíc jsou umístěny v kulisách, jež danému období odpovídají. Návštěvníci se tak na chvíli ocitnou např. v 19. století, kdy převládaly v módě drátěné krinolíny, korzety, šaty se širokými sukněmi a spodničky. Užijí si i veselou atmosféru prvorepublikového tanečního kabaretu s extravagantními kostýmy burleskních tanečnic nebo vstoupí do honosné Müllerovy vily s elegantními glamour róbami. Nebudou chybět ani šaty se širokými sukněmi z 50. let nebo exotické hedvábné oděvy inspirované orientálním stylem, především čínskou a japonskou módou. V neposlední řadě samozřejmě návštěvníky čeká i ukázka typické módy 70. a 80. let představující například klasické džíny zvonového střihu nebo kabátky s ramenními vycpávkami.
Zajímavostí zejména pro mladší návštěvníky je důraz na pocitovost, kdy u každé vystavené tématické kolekce je součástí popisku ukázka látky, z níž se šaty ve své době hojně šily. Hmatový dojem samozřejmě pomůže osvěžit vzpomínky i těm, kteří je okusili na vlastní kůži.
Za zvuku motorů
Aby však nedošlo k mýlce, retro výstava v Národním muzeu rozhodně není nějakou statickou módní přehlídkou. Dámské šaty jsou prezentovány v kontextu s ostatními předměty své doby, tzn. pánským a dětským oblečením, dopravními prostředky, nábytkem i velkoformátovými fotografiemi nebo ukázkami z filmové produkce doby, jíž vévodí slavný Kristán, jako hlavní představitel skutečné noblesy a gentlemanství a jeho spoluhráčky zase ukazují těm mladším, nebo těm, co už zapomněli, jak vypadá skutečná dáma. Celý koncept tak překračuje pouhou výpovědní hodnotu a umožňuje všem, kteří ještě dokáží zpracovávat i jiné informace než ty, jenž jim do poslední čárky servírují mainstreamová média. Vzpomenou si nebo pochopí, že džentlmena, či spíše tradičněji gentlemana nedělá motýlek, ani rodokmen, a za dámu se hned nepromění ta, která si oblékne outfit z Pařížské. Ostatně, už za první republiky platilo, že pravou dámu potkáte tak jednou, maximálně při velkém štěstí dvakrát za život.
RETRO Národní muzeum:
Automobil JAWA Minor kabriolet
Foto: e-Newspeak
Zábava i poučení
V rozsáhlém prostoru RETROherny si děti můžou přečíst XXL komiks Čtyřlístek, vyzkoušet dobové stolní hry, stavebnice Merkur, ale i první počítačové hry. Zahrát si mohou o kousek dál na módní návrhářky a v kutilské dílně pak objeví dobové vrtačky a další náčiní. V improvizovaném zvukovém studiu objeví nejrůznější nahrávky i výstavu televizorů.
Necháte-li se pozvat samotným nejslavnějším zpěvákem zlaté éry první republiky – R.A. Dvorským, pak si před ním a jeho doprovodným orchestrem můžete vyzkoušet přímo na mikrofon, jak bude znít váš hlasový záznam na vinylové desce.
Na památku se pak můžete vyfotit s hrdiny zmiňovaného filmu Kristián. Jednoduše za nimi ve vybrané sekvenci vstoupíte na stříbrné plátno. Budete se cítit jako protagonisté Allenovy Purpurové růže z Káhiry a zmačknutím spoušti na ve stěně integrované klávesnici si nevšední chvilku můžete zvěčnit a hned si ji odeslat na svoji mailovou adresu.
Součástí výstavy je i dětský koutek, pokud si budete chtít výstavu projít sami a v klidu se oddat nostalgii.
RETRO Národní muzeum:
V Dětském koutku nechybí i ikony z oblasti nafukovacích hraček od Libuše Niklové – například Slon
Foto: e-Newspeak
Kde a do kdy
S návštěvou nemusíte spěchat, výstava potrvá až do 30.4.2017. Přesto se vyplatí sledovat webové stránky výstavy, kde najdete i průběžnou nabídku doprovodných programů. Nejbližší akce, nazvaná RETROhraní se bude konat již 25.6.2016.
Nová budova Národního muzea je otevřena denně: čtvrtek – úterý 10.00–18.00 hodin, 1. středu v měsíci 10.00–20.00 hodin, ostatní středy v měsíci 09.00–18.00 hodin. Vstupné na výstavu je 100 Kč/plné, 70 Kč/snížené a 170 Kč/rodinné.
Tři patra emocí
Výstava v Galerii Tančícího domu, na níž autorky Jana Sommerová a Nadia Klempířová spolupracovali mj. s Muzeem města Ústí nad Labem a mnoha českými firmami vlastnícími ve svých sbírkách dobové výrobky, má sice lehce politický kontext už jen tím, že na nás poslední socialistický prezident Gustáv Husák tu pohlíží shůry nad katedrou, a ondy se šklebí mezi kompoty z výlohy zachycené na černobílé fotografii. Ovlivňuje jej i časové vymezení od počátku 70. do konce 80. let 20. století. Nálada je ryze česká, neboť všechny retro exponáty jsou v tomto případě domácí provenience.
Výstavu se hodí vzít pěkně od základů Tančícího domu a začít v suterénu. Vyjít na typický pražský betonový dvorek ve vnitrobloku, kde se na natažených šňůrách skví jeden z nenáviděných artefaktů mládí dnešních čtyřiceti a víceletých – červené trenýrky, které povinně oblékali všichni kluci školou povinní o hodinách tělocviku v období 50. až 80. let minulého století.
Žena za pultem
Hned u východu na dvůr stojí stan, přenosný domov, s nímž lidé vyjížděli za hranice všedních dnů, ať byl cílem „Mácháč“ nebo břehy Černého či Středozemního moře. Kompletně vybavený pro kempování vyvolává z paměti vzpomínky plné sluníčka a pohody, tolik vzdálené nudným pracovním a školním dnům. Na tom se ale nic nezměnilo.
Mírně zastrčené v chodbičce stojí originální dílenské šatní skřínky polepené spoře oděnými lepými děvami vystřiženými z tajně dovezených zahraničních časopisů nebo kalendářů. Autorka výstavy Nadia Klempířová je prý na tuto expozici obzvláště hrdá, protože autenticitu docílila obrázky z vlastních zdrojů.
Největší část výstavní plochy si zde zabrala replika obchodu, v němž se diváci pravidelně setkávali se synonymem socialistické ženy – Jiřinou Švorcovou v její nejslavnější seriálové roli Anny Holubové alias Ženy za pultem. Ukázky ze seriálu pak běží na televizi ještě staršího data výroby než vymezuje časový úsek výstavy. Současně je obchod připomínkou skutečných prodejních prostor, jak jsme je znali z běžného života.
Vedle pak můžete usednout do promítacího sálku a nechat se lákat dobovými reklamami.
Hurá do školy
O patro výš se ocitáme „na ulici“. Přistaven čeká ikonický sporťák Škoda 110 R, stejně jako motocykl Jawa, ale i tříkolka pro nejmenší. Stačí zahnout za roh kolem telefonní budky, u níž se schovává malá záškolačka, která si sem zřejmě odskočila z branného cvičení, a jsme ve třídě, kde to voní křídou nechtěných vědomostí.
Snění v bezpečí domova
Ve třetím výstavním patře se prolíná reálný svět se světem stříbra a pozlátka, tedy filmu, ale i hudební produkce a koncertních vystoupení.
Znějí tu největší tehdejší hity, zejména pak „Božský Kája“. Z přebalů elpíček na stěně na nás shlížejí hvězdy pop music a sledují, jaký obdiv i vzpomínky vyvolávají kostýmy, které si až na výjimky můžete prohlédnout z naprosté blízkosti, bez toho, abyste se nakláněli nad dělící pásku. Jsou zapůjčené zejména Helenou Vondráčkovou, nechybí ten, v němž v roce 1977 vyhrála s písní Malovaný džbánku Grand Prix na festivalu v polských Sopotech. Dále jsou to kostýmy například z fundusu České televize, jako je zlatavý komplet Dagmar Patrasové ze seriálu Arabela.
Obývací pokoj a kuchyň dávají nahlédnout do každodenního života „sedmdesátek a osmdesátek“, přitom připomínají, jak právě z takové sedačky se sledovala televizní vystoupení hudebních miláčků, ale i filmy, které přinášely smích.
Část výstavního prostoru zaměřená na bytový design nabízí ještě nahlédnutí do normalizační koupelny, ale také malou přehlídnu designových skvostů, jimž vévodí poslední dochované křeslo z prominentního hotelu Praha, který nedávno nechala srovnat se zemí současná vládnoucí podnikatelská garnitura.
Spousta milých drobností
Pohled na kočičí jazýčky, Bon Pari, Karlovarské oplatky, čokolády Lidka a mnohé další obaly vrátí na jazyk chuť tehdejších cukrovinek, kde čokoládu nepřerážela armáda éček ani zabiják kyslíku na naší planetě – palmový tuk.
Nostalgii po době her i smělých snů jistě přinesou vystavené hračky, stavebnice, pokojíčky pro panenky.
Plejáda zejména letních šatů připomene dříve narozeným zástupkyním něžnějšího pohlaví romantiku první lásky, a zástupcům silnější poloviny lidského rodu zase ešusy a další trampské vybavení přivolá prchavý okamžik, kdy byli pány lesa a prérie. A stěna plná firemních vlaječek pak připomene jednu sběratelskou vášeň.
Dobový vizuál
Výstavou provází Pan Vajíčko, animovaná figurka, která v televizním vysílání oddělovala reklamní prostor. Expozice je navíc doplněna texty o jednotlivých tematických sekcích, audiovizuálními ukázkami, dobovými plakáty a fotografiemi česko-švýcarské fotografky Iren Stehli.
Kdy na výstavu zajít
Výstava RETRO 70. a 80. let je v Galerii Tančící dům otevřena do 16.10.2016 každý den mezi 09.00 a 20.00 hodinou. Další informace získáte na www.galerietancicidum.cz nebo www.retro70-80.cz.
Co jste měli doma vy?
Během návštěv obou výstav si můžete udělat soukromou vzpomínkovou statistiku, kolik věcí poznáváte, měli jste nebo třeba ještě dosud máte doma nebo na chatě či chalupě. Kolik jich stále vlastní vaši rodiče a prarodiče.
Zuzana Ottová
Zdroj: Národní muzeum, Galerie Tančící dům
Napsat komentář