Třiatřicetičlenná divácká porota spolu se svou předsedkyní Vlastou Chramostovou zvolila nejlepší film v soutěžní sekci Febiofestu Nová Evropa a udělila mu cenu Grand Prix. Ten si tak připisuje již sedmnácté vítězství. Na domácí půdě si tvůrci šli pro ceny před měsícem, kdy depresivní drama Život v akvárku (Life in a Fishbowl) ovládlo výroční ceny islandské filmové akademie Edda 2015, když proměnilo dvanáct nominací včetně ceny pro nejlepší film. Z Reykjavíku si cenu přiletěl převzít sedmatřicetiletý režisér Baldvin Zophoníasson.
Febiofest: Život v akvárku/Life in a Fishbowl – Hera Hilmarsdóttir jako Eik
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj
Film zavede diváka do Reykjavíku ještě před ekonomickou krizí v roce 2008, kde si je z nedostatku finančních prostředků Eik, čtyřiadvacetiletá svobodná matka osmileté dcery nucena přibrat ke svému oficiálnímu zaměstnání učitelky ve školce ještě prostituci. Náhodně se seznamuje s místní figurkou, zarostlým alkoholikem Mórim, jenž kdysi býval talentovaným spisovatelem. A právě Móriho se snaží přemluvit začínající bankéř Sölvi, aby prodal dům developerovi.
Tři původně samostatné příběhy, o jejichž realizaci uvažoval režisér Zophoníasson od roku 2010 nakonec propojil do jedné dějové linky. Námět Móriho je ještě starší, ten nosil režisér v hlavě už od roku 2005. Jak sám uvedl na páteční tiskové konferenci festivalu, je velice rád, že počkal a ztvárnil příběh až v rámci všech tří. Vyplatilo se, film sbírá jednu cenu za druhou.
Febiofest: Život v akvárku/Life in a Fishbowl – Þorsteinn Bachmann jako Móri
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj
Pravda, nic než pravda
Depresivní prostředí, depresivní počasí, depresivní osudy. V závěru filmu se beznaděj mění v naději, a stejně tak naděje v beznaděj, sny ve stereotyp, charakter v byznys. Záleží i na postavě, úhlu pohledu, kterým se na ni jiný dívá. Propojení příběhů by se mohlo zdát kalkulací na city, tu ovšem stírá pravdivost ústředního námětu.
Baldvin Zophoníasson potvrdil, že všechno, jak si my Středoevropané představujeme Island – ponuré místo, do sebe uzavření lidé a to i v kruhu rodiny, často utíkající k alkoholu, který zahání démony, je i z pohledu Islanďana stejné. Při odpovědi na otázku, zda se inspiroval skutečnými postavami odhalil, řečeno bez bulvárního nádechu, šokující pravdu, že námět pohlavního zneužívání mladé hrdinky vlastním dědečkem, je příběhem jeho sestry. V postavě básníka a spisovatele se mu pak sešly dvě svébytné postavy islandské umělecké sféry, jeden spisovatel, dále zpěvák a básník, který je na Islandu velice slavný, ale zároveň tím velkým vlivem byl francouzský zpěvák Serge Gainsbourg: „S hercem Þorsteinnem Bachmannem, který Móriho hraje, jsem tři roky probíral jeho příběh a on sám o něm uvažoval a sledoval další lidi a další vlivy a to se do postavy všechno promítá,“ řekl v úvodu o inspirací režisér.
„Ve filmu se skutečně vyskytují autobiografické momenty v příběhu Móriho, ale zejména v příběhu Eik, neboť to je příběh z mé vlastní rodiny. O příběhu jsem uvažoval velmi dlouho, protože se toto děje v islandských rodinách a myslím si, že jediný způsob jak s tímto problém bojovat je, že o něm budeme společně mluvit, že se o něm nebude mlčet. Moje sestra se nejdříve styděla a mluvit o tom nechtěla. Nicméně si myslím, že je nakonec ráda, a že jí to hodně pomohlo, protože to je něco, o čem se mlčelo 20 let a já jsem filmem chtěl právě znázornit, jak se o takových problémech v rodinách mlčí, jak se to ututlává. I společnosti na Islandu pomohlo, že se o tom najednou začíná mluvit otevřeně,“ osvětluje neméně otevřeně vznik filmu autor scénáře a režisér v jedné osobě. Pro odlehčení ještě dodává: „Také je ve filmu jeden autobiografický moment, který jste jistě viděli, a to když je Móri úplně opilý a padá na zem, tak plive do vzduchu a ten plivanec mu skončí na tváři.“
Febiofest: Život v akvárku/Life in a Fishbowl – Hera Hilmarsdóttir ve filmu představuje Eik
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj
Lidé jsou jen lidé
Jak však minuty filmu ubíhají, stírají se všechny rozdíly, až na ono přeci jen o pár stupínků nepříznivější klima, díky němuž máte pocit, že se celý film odehrává v noci případně za soumraku nebo za rozbřesku. Ovšem to, co se na plátně odehrává mezi jeho protagonisty, je už dnes zcela univerzální soubor námětů. Zneužívání příbuznými, které rodina nechce vidět, absence sociálních jistot nutící lidi zahnané do kouta k nedůstojným řešením, někdy i k předčasnému dospění, lidé na kraji společnosti, jimž osud uštědřil ránu pod pás a hned následně jim jako lék na rány přistrčil láhev, bezskrupulózní manažeři, kteří všude rostou jak houby po dešti a plení svět nenažraností pověstných kobylek, ideály prodané za kariérní postup a peníze, za něž si lze koupit vše mimo šťastné fungující rodiny.
Festivalový buldozer
Tím, že se jedná o drama, které mělo navíc premiéru před létem, byla domácí návštěvnost a ohlasy na film, který je považován za jeden z nejlepších v rámci islandské kinematografie, podle jeho tvůrců úplně nečekaná. Stejně nečekané byly pro ně úspěchy na mezinárodních festivalech: „Zatím film posbíral 17 cen, jak na Islandu, tak mezinárodních, naposledy ve čtvrtek ve Francii. Co se týče islandských cen, tam jsme byli nominováni na 12 cen a všechny jsme dostali. My ani nevíme, co jsme udělali dobře, že tomu filmu všichni tolik věřili a na Islandu se tolik chytil,“ vypočítával ve vší skromnosti úspěchy režisér Baldvin Zophoníasson a dodal: „Je skvělé, když ohlas, který jsme nečekali, je tak velký, protože to přináší taková dobrodružství, jako to, že se můžu dostat do Prahy. Ještě včera jsem seděl doma u počítače a dnes jsem tady,“ spontánně reagoval na vítězství.
Film má navíc s Českou republikou další spojitost, neboť minoritní producent byl právě od nás. „Spojení s Prahou je poměrně silné, protože řada mladých lidí z Reykjavíku odjíždí studovat na FAMU. Konkrétní spojitost s filmem byla v tom, že jeden z našich producentů potkal na festivalu v Cannes Karlu Stojákovou z Axman Production a vznikla koprodukce. Já jsem paní Stojákovou potkal teprve dnes v Praze a je to nesmírně milá dáma,“ vysvětloval vznik spolupráce režisér Zophoníasson.
Bližší informace o vítězném filmu najdete na jeho festivalovém profilu.
Kdo je Baldvin Zophoníasson
Filmařem chtěl být od dětství. Svůj první krátký film natočil v 11 letech. Dá se tak říct, že patří mezi zakladatele islandské kinematografie, neboť ta je podle jeho vlastního vyjádření velmi mladá, počítá se zatím na pouhé dvě dekády. Nejprve pracoval jako redaktor, kameraman a producent pro největší televizní síť na Islandu V Norsku vystudoval dokumentární film společně s režií videoklipů. V roce 2003 založil reklamní agenturu v níž realizoval první televizní reklamy. Vedle to režíroval a produkoval více než tucet hudebních klipů. V letech 2004 až 2008 studoval filmovou tvorbu v Dánsku. Už jeho první celovečerní fil Chvění (2010) zaznamenal velký úspěch na mezinárodních festivalech. Od rolku se po tři sezóny zabýval tvorbou scénáře, režií i produkcí sitcomu hit „Hae GOSI“. Poté následoval jeho zatím poslední filmový počin Život v akvárku. Od letošního roku režíruje další televizní seriál, který nese název Trapped.
Febiofest: Tisková konference s režisérem Baldvinem Zophoníassonem
Foto: e-Newspeak
Zuzana Ottová
Zdroj: Febiofest
Napsat komentář