Waterloo, Stalingrad či Nepřítel před branami. Názvy těchto velkofilmů vám naskočí při sledování první třetiny Talismanu vlků. Vlčí útok nejprve na gazelí stádo a následně na stádo koní, kteří jsou jim, dokud nepadnou do strategické léčky, rovnocennými soupeři, lze považovat za plnohodnotné zobrazení válečné bitvy, jíž na působivosti přidává kulisa sněhové bouře. Famózní záběry drsných soubojů odehrávající se v šílené rychlosti, v níž stádo běží vstříc nevyhnutelnému konci, zprostředkovávají syrovost prožitku vrcholícího apokalyptickými závěry obou lovů.
Febiofest: Talisman vlků
Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj
Ne nadarmo poučuje Batu, náčelník mongolského kočovného kmene hlavního hrdinu, čínského studenta Chena Zhena, který přijel z rozkazu vyučovat pastevce čínštinu, že nebýt pozorování strategie vlčí smečky, nepodrobil by si Čingischán tak obrovské území.
Nepohodlný symbol svobody
Vlk, mýtické zvíře, jehož přítomnost v nás nevědomých Evropanech vzbuzuje tolik protichůdných emocí, je pastevcův nepřítel i pomocník. Mnohem větší nebezpečí pro něj znamenají přemnožené gazely. V záloze však čeká nebezpečí největší. Ano, tušíte správně, přichází člověk. Vybavený funkcí.
Ocitáme se sice na autonomním území Vnitřního Mongolska v komunistické Číně na počátku sedmdesátých let dvacátého století, ale nabubřelost systému, ignorování zákonů přírody, fatální zásahy do koloběhu života včetně násilného narušování potravního řetězce jsou v současném světě na denním pořádku a v globálním měřítku jsou ještě katastrofičtější a příběh tvořící dějovou osu filmu promlouvá o to aktuálněji.
Pokud nemáte vlky v oblibě, pravděpodobně na ně změníte názor, minimálně budete obdivovat jejich vynalézavost, odvahu, smysl pro rodinu. Máte-li je rádi nebo k nim máte osobní vztah jako já, budete z kina odcházet s omačkanými palci, které budete održet, aby se jim podařilo vyzrát nad dvouhohými primitivními zrůdami, kterými samozřejmě nejsou pastevci.
Další námět z přírody
Jméno režiséra Jeana-Jacquese Annauda není třeba filmovým fanouškům nijak konkretizovat. Všichni, které jeho tvorba oslovuje, jsme se už těšili na nový film, který po Číně, v jejíž koprodukci se natáčel a Mongolsku, jež je s příběhem spjato, osobně představí na letošním Febiofestu poprvé filmovým divákům. Po poetickém Medvědovi a tygrech v rodinném snímku Dva bratři, si slavný francouzský režisér vybral jako ústředního hrdinu svého nového filmu vlka. Divokého, neochočitelného, nesmírně inteligentního tvora obdařeného velkým smyslem pro psychologii a strategii. Ve správném příběhu musí být dobro a zlo, které spolu bojuje. Annaud rozdal karty tak, že eso má co chvíli jedna ze tří stran.
Ve filmu, nesmyslně v českém překladu nazvaném Talisman vlků (Originální název odkazuje na kult vlka coby symbolického, totemového zvířete), vlci čelí nejkrutějšímu živočišnému druhu, proti němuž a jeho výdobytkům nemají šanci. I když samozřejmě velký milovník zvířat bedlivě dbal na to, aby se žádný zvířecí protagonista nezranil, scény zabíjení vlčat, trhání vlků dynamitem schovaným v návnadě, ocelové pasti atd. určitě nejsou, spolu se zmíněným lovem, podívanou pro labilnějšího diváka, zvláště když námětem byla částečně autobiografická stejnojmenná kniha Totem vlka (Wolf Totem, 2004) čínského autora Lüa Jiamina ukrývajícího se za pseudonymem Jiang Rong. Ta se brzy po svém vydání stala v Číně bestsellerem a vzbudila diskuze ohledně povahy čínského národa.
Ohlasy musely být vskutku obrovské, protože prolomily doživotní zákaz vstupu režiséra Annauda na čínské území, které jemu a Bradu Pittovi udělila čínská vláda po uvedení filmu Sedm let v Tibetu. Byl osloven čínskou produkční filmovou společností China Film Group jako jediný možný tvůrce, který je schopen převést náročný a velice působivý námět na filmové plátno. Než řekl Jean-Jacques Annaud své „ano“ uplynulo sedm let. Na dotazy, proč došlo k takovému zvratu k přístupu k jeho osobě, dostával pouze lakonickou, ale všeříkající odpověď: „Čína se změnila.“
Kolchozník kontra kočovník
Okouzlen místním smýšlením a setkáním na život a na smrt s vlčí smečkou, se Chen Zhen rozhodne odchytit a vychovat vlčí mládě. Neznalost městského člověka přináší mláděti přes všechnu péči jen stres a ze zajetí se marně snaží vymanit. Problémy se samozřejmě rozšíří i na kmen, který se musí potýkat nejen s přírodními živly, ale zejména s arogancí a ignorancí komunistické mašinerie, která má na ně jako na pastevce nesmyslné požadavky a současně jim ukrajuje stále větší část půdy potřebné pro pastvu. Zároveň potřebuje viníka neúspěšného kolchozničení, kterého nejprve vystaví na pranýři a následně zlikviduje, neboť je neomylná a její vítězství musí být jednoznačné. Viník se sám nabízí – vlk. Odvěký symbol divokého nespoutaného života, ale i chamtivosti a ničitelství. Mongolští kočovníci ho ovšem mají ve velké úctě, považují ho dokonce za předka člověka. Je tedy nasnadě, proč se stává pro poskoky čínského komunistického systému nepřítelem číslo jedna.
Chlupaté super star
I když výkony lidských herců i neherců jsou bezchybné, za hlavní hvězdy jsou tu vlci. Péči a zázemí, které se jim během náročného rok a půl dlouhého natáčení v autentickém prostředí stepi, v místě jen 50 kilometrů vzdáleném od místa, kde se skutečný vlčí příběh odehrál, by jim mohli závidět všechny zpovykané hollywoodské primadony. Vlčí základny s hektarovými výběhy, vytápěním, přívodem vody a elektřiny, speciální kamiony, které vlky převážely mezi jednotlivými lokacemi a v neposlední řadě i krmivo představovaly značnou zátěž pro rozpočet filmu.
Hodnocení: 100 %
Více se o filmu a jeho představitelích dočtete zde
Připravujeme reportáž ze setkání Jeana-Jacquese Annauda s novináři, kde promluvil nejen o přípravě tohoto filmu.
Zuzana Ottová
Zdroj: Febiofest
Napsat komentář