Sedmičky Josefa Lady

Pod zdánlivě záhadným názvem se skrývá nejnovější výstava jednoho z „nejčeštějších“ umělců, Josefa Lady, která se ve středu 15.11.2017 otevírá v prostředí pro autora rovněž zdánlivě netypickém – v Tančícím domě na pržském Jiráskově náměstí. Tři magické sedmičky představují tři významná data“ 1887, 1957 a 2017, tj. rok Ladova narození, úmrtí a letošní jubilejní rok. Tančící dům pak galerii nejbližší místu, kde celá léta tvůrce s rodinou žil, tedy Podstalí s ulicí, která dnes nese jeho jméno.

Josef Lada - Rvačka v hospodě, 1943 Foto: Galerie Tančící dům, oficiální zdroj

Josef Lada – Rvačka v hospodě, 1943
Foto: Galerie Tančící dům, oficiální zdroj

 

Rozsáhlá retrospektivní výstava díla Josefa Lady připomíná výročí 130 let od narození a 60 let od úmrtí tohoto významného českého malíře. Expozice Sedmičky Josefa Lady představuje ve čtyřech podlažích Tančícího domu téměř 400 děl. Mezi nimi nejznámější Ladovy obrazy, tvorbu pro děti, ilustrace časopisů, repliku umělcovy pracovny včetně osobních věcí i rodokmen jeho rodiny. Některé obrazy a ilustrace byly k vidění naposledy v roce 1957. Výstava je unikátní také interaktivními exponáty, které jsou součástí Ladovy přehlídky zcela poprvé. 

Josef Lada - Výprask, 1911 Foto: Galerie Tančící dům, oficiální zdroj

Josef Lada – Výprask, 1911
Foto: Galerie Tančící dům, oficiální zdroj

 

„Téměř 400 děl jsme zapůjčili z osmi muzeí, galerií a od soukromých sběratelů, díky tomu je to největší výstava díla Josefa Lady za posledních deset let v Praze,“ vypočítává Robert Vůjtek, ředitel galerie. „Výstavu jsme připravovali více než rok a věřím, že se nám podařilo dát dohromady opravdu jedinečný soubor děl, který návštěvníkům ukáže mého dědečka i z jiné perspektivy, než pouze jako slavného malíře a ilustrátora. Lidé nahlédnou přímo do jeho pracovny, uvidí také jeho kostýmní návrhy i obrazy, které nebyly během posledních 60 let nikde veřejně vystaveny,“ vysvětluje Josef Lada, vnuk malíře.

Josef Lada ve své pracovně, figurína z Musée Grévin Foto: e-Newspeak

Josef Lada ve své pracovně, figurína z Musée Grévin
Foto: e-Newspeak

 

 

Čtyři patra milého humoru i jemné nostalgie

V prvním patře a druhém podzemním podlaží jsou k vidění známé Ladovy obrazy jako Rvačka v hospodě (1943), Ponocný (1948) či Tři koledníci na sv. Štěpána (1942) i méně známý obraz Mikuláš, anděl a čert (1940), skica Ročních období, která vznikla okolo roku 1940, Volební karikatury I. a II. z 20. let nebo soubor ilustrací Radecký a kanonýr Jabůrek, který byl naposledy vystaven v roce 1957. Návštěvníci si mohou prohlédnout také ilustrace časopisů a knih včetně slavného Haškova Švejka.

 

První podzemní podlaží představuje návštěvníkům tvorbu pro děti, a to za pomoci řady interaktivních exponátů jako jsou model auta strašidla Mulisáka z večerníčku Bubáci a Hastrmani spojený s animací ladovské krajiny či maketa knihy Kaňka do pohádky, kterou mohou děti prolézat.

Ladovy knížky pro děti Foto: e-Newspeak

Ladovy knížky pro děti
Foto: e-Newspeak

 

Připraveno je i promítání animovaného seriálu Kocour Mikeš. V přízemí galerie mohou návštěvníci nahlédnout do soukromého života Josefa Lady. K vidění je zde rodokmen Ladovy rodiny, model malířovy pracovny a jeho další osobní věci. Součástí přízemí jsou i filmové kostýmy, které Lada navrhl.

Ladovy filmové kostýmy Foto: e-Newspeak

Ladovy filmové kostýmy
Foto: e-Newspeak

 

Kurátory výstavy jsou Lev Pavluch, Jana Sommerová, Jindřich Ulrich a Josef Lada, vnuk malíře Josefa Lady.

 

Praktické informace

Výstava Sedmičky Josefa Lady je v Galerii Tančící dům otevřena od 15. 11. 2017 do 8. 4. 2018 každý den mezi 9 až 20 hod.

Více informací o výstavě na www.sedmickyjosefalady.cz.

Vše o Josefu Ladovi najdete na stránkách  www.joseflada.cz.

Josef Lada se svými obrazy, únor 1947 Foto: Galerie Tančící dům, oficiální zdroj

Josef Lada se svými obrazy, únor 1947
Foto: Galerie Tančící dům, oficiální zdroj

 

 

A ještě něco navíc

V rámci doprovodného programu výstavy proběhnou koncerty filmových skladeb v podání Filmové filharmonie a komentované prohlídky s vnukem malíře Josefem Ladou či kurátory.

Na koncerty i komentované prohlídky je nutná rezervace na www.sedmickyjosefalady.cz.

V obchůdku si také můžete koupit dárkové předměty se známými Ladovými ilustracemi a knihy.

 

 

Zdroj: Galerie Tančící dům

2 komentáře

    • Josef on 28.3.2018 at 11:18

    Odpovědět

    Lidí přišlo v pondělí 26. 3. 2018 odpoledne (kdy jsme se s manželkou na výstavu vydali) minimum, děti téměř žádné. V opačném případě by tam nebylo k hnutí. Vnitřní prostory v „Tančícím domě“ nejsou pro účely větších výstav právě ideální, ale organizátoři si v rámci možností nakonec nějak poradili… Ono je to s tím „Tančícím domem“ podobné jako s pražskou tramvají „Porsche“ – na první pohled zaujme vzhledem, ale uvnitř z vás původní nadšení opadne a výsledný dojem je spíš rozpačitý. O výstavu otevřenou vloni ke 130. výročí narození a 60. výročí úmrtí národního umělce Josefa Lady, která se už chýlí k závěru, jsme ale přijít nechtěli.
    Hlavním magnetem samozřejmě je zvláštní kouzlo obrázků vytvořených umělcem s jedním okem. Ve vstupní hale nás upoutal aktualizovaný rodokmen J. Lady, včetně posledních ratolestí rodu. Smutný fakt, že při náletu Spojenců na Prahu 14. 2. 1945 zemřela mladší Ladova dcera Eva, naštěstí nepoznamenal jeho laskavý pohled na svět. Mistrova busta, vystavená tamtéž, je sama o sobě mistrovským portrétem. Hlavní překvapení ale čekalo v nejzazším koutě. Když jsem tam pohlédl, „klesla mi údivem čelist“. Prošedivělý Mistr Lada tam trůní v uvolněné pozici za stolem, levou rukou si v puse přidržuje fajfku a jeho zasněný pohled naznačuje, že právě promýšlí svůj další obraz. Před sebou na stole má rozložené malířské nádobíčko, v pravé ruce štětec. Jediné co si nenachystal je čistý list papíru. Ani kvádro s bílou košilí a kravatou asi není úborem, ve kterém Mistr Lada usedal k dílu. Inu, chybička se vloudila, ale celkově je ta scénka velmi působivá. Podobně poeticky – jako rekvizita z nějakého filmu Jiřího Trnky – působí maketa rodného domku J. Lady s hrusickým kostelíkem. :-)
    Dalším skvělým nápadem pořadatelů je vystavení originálu Ladova výučního listu v oboru knihař z r. 1905. Je to jediný úřední dokument o jeho ukončeném odborném vzdělání a Lada ho nezveřejnil ani v životopisné „Kronice mého života“, jejíž 1. vydání z r. 1954 střežím coby rodinný poklad. Snad s ohledem na rodinu knihařského mistra, který jej vzal do učení „na stravu a byt“ v ní zamlčel jeho jméno. Co nebylo v knize, dozvěděli jsme se z výučního listu. Výuční list nepotřeboval 18 letý Lada k tomu, aby se začal živit jako knihař – pozlacovač (což by mu zajistilo slušné živobytí) ale aby ho přiložil k žádosti o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu. Právě z tohoto důvodu své učení ukončil na vlastní žádost o rok dřív. Ladův handicap totiž nebyl v nedostatku talentu nebo sebedůvěry, ale (kromě chudoby) v pouhých 3 třídách obecné školy. Když byl o rok později na vysněnou školu konečně přijat, nešlo (kvůli chudobě) o řádné studium, ale mohl být pouze žákem mimořádným – hospitantem. Pro chudobu mu sice bylo prominuto školné, ale všechny ostatní výdaje, např. za materiál, byly už na něm. Na nuzné živobytí si přivydělával kresbami do několika málo časopisů té doby a v těchto krajně nepříznivých existenčních podmínkách studium vzdal po 2 letech. Co ale nevzdal, bylo malování. Jeden z našich největších výtvarných umělců, kterého si cenil i Picasso, je tak v podstatě samouk. Dokázal se prosadit díky svému talentu a (pro dnešní chápání života) až neuvěřitelné skromnosti a pracovitosti. Nic z toho se ale návštěvník výstavy nedozví…
    Rozsahem tato výstava určitě nepřekonává ty největší, které už byly tomuto velikánovi věnované a které jsme během uplynulých cca 30 roků v Praze viděli. Ale má svá „NEJ“, kvůli kterým stála za návštěvu. Běží tam dokumenty natočené ještě za života J. Lady a záznam jím namluveného vyprávění životních příhod. Ocenění si zaslouží nápad obohatit výstavu množstvím knížek s obrázky i texty J. Lady, kterými je možné volně listovat, některé i zakoupit.
    Josef

      • Redakce on 29.3.2018 at 11:55
      • Autor

      Odpovědět

      Děkujeme pane Josefe, že jste se podělil o zážitky z výstavy. Připomínky jsou trefné, a vidíme to asi stejně, že za každou výstavu, která přibližuje naši historii včetně kulturní a nedává zapomenout na české umělce, kteří to dříve opravdu neměli tak snadné jako dnes, jsme rádi. Josef Lada naštěstí svou poetikou oslovuje i dnešní děti. A dospělé pobaví svými satirickými obrázky, které jsou rovněž v mnohém platné dodnes.
      Vaše redakce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.