Rara: V Chile jako jinde na světě

Třináctiletá Sara v podání výborné Julie Lübbert žije v třistatisícovém chilském letovisku Viña del Mar, ale její příběh zfilmovaný na základě skutečného sporu o opatrovnictví dětí po rozvodu rodičů, by se mohl odehrávat kdekoliv v civilizovaném světě. Puberta a impulzivnost spustí sled událostí, které již nelze zastavit. A otec má jedno nepřekonatelné eso v rukávu. To naznačuje už samotný název filmu Rara, což ve španělštině znamená podivnost, zvláštnost.

Rara: zleva Agustina Muñoz, Mariana Loyola, Julia Lübbert a Emilia Ossandón Foto: Michelle Bossy@Manufactura de Pelculas/MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

Rara: zleva Agustina Muñoz, Mariana Loyola, Julia Lübbert a Emilia Ossandón
Foto:Michelle Bossy@Manufactura de Pelculas/MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

 

V roce 2004 řešila chilská justice neobvyklý případ opatrovnictví, kde „na pranýři“ stála matka tří dcer, bývalá soudkyně Karen Atala. Svůj boj o děti prohrála z prostého důvodu, byla jiná, byla lesbička. To je základ příběhu, který se jako svůj režisérský debut v kategorii celovečerního hraného filmu rozhodla vyprávět Pepa San Martín.

Novou rodinu v něm tvoří matka Paula se svými dvěma dcerami – Sarou a Catou a její přítelkyně Lia. Pak je tu ještě otec Victor, který se pochopitelně dcer nechce vzdát a rozhodně mu nestačí pravidelné návštěvy. Chce je mít trvale ve svém novém domě a vychovávat je s novou manželkou. Do jakž takž ustáleného pořádku vtrhne to, co dělá vrásky na čele všem rodičům – dospívání starší Sary. Dostavují se klasické projevy od trucovitosti, hádavosti, nerozhodnosti, přesouvání domácích prací na mladší sestru po první zamilování. Svoje tu samozřejmě hraje i rozchod rodičů, jejich noví partneři i zvědavost okolí v přeci jen provinčním prostředí. Okolnosti, jež ještě přiživuje matčina sebestřednostinut, Saru do jisté míry nutí předčasně dospět, což vede k vyhroceným roztržkám. Když k tomu přidáme jižanskou krev, na problém je rychle zaděláno. Změna chování, zhoršený prospěch by se za normální rodinné situace řešily nějakým tím zákazem nebo případně fyzickým trestem, záhy by však byly zapomenuty nebo by se pouze zařadily do šňůry klasických vzdorů, jež se vine téměř každým dospíváním. Tady se hledá viník jinde. Ze strany školy i otce je hlavním důvodem nové, netradiční rodinné zázemí.

Rara:  Julia Lübbert Foto: Michelle Bossy@Manufactura de Pelculas/MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

Rara: Julia Lübbert
Foto: Michelle Bossy@Manufactura de Pelculas/MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

Workholická a do značné míry egocentrická matka si dětí všímá až když vyvstane problém. Je jasné, kdo v původní i nové rodině “nosí kalhoty”. Paula má totiž přesně typický mužský přístup. Je živitelkou, dětem zajišťuje vše potřebné včetně zdravotní péče, jde se podívat na dětské představení, ale tím její zájem končí. Vyhýbá se i vlastní a velice chápavé matce.Tradiční je tu rodičovská válka, jíž docela dobře využívá hlavní hrdinka ke svému prospěchu, jenže její kormidlování mezi přístavy narazí na útes rodičovské starostlivosti a už není cesty zpět.

Kamera zaznamenává postupně děj aniž by někomu nadržovala, nikdo z protagonistů není abnormálně sympatický. Snad jen neohrabané chování spojené s naivitou a dětskostí vzbuzuje při sledování rodinného “otloukánka” Caty občas potřebu ochranitelské péče. Nejvíce sympatií má šanci u diváků získat partnerka matky, veterinářka Lia, která je dívkám více matkou. Je trochu spiklencem, ale i chápavým rodičem, který je vždy nablízku, aniž by se dopouštěl mentorování. V sympatiích patří prvenství kotěti Nickovi, kterého se právě ty dvě stojící mimo střed ujaly, a který jakoby si uvědomoval, že v blízkosti Pauly nemá svůj domov jistý.

Téma společnosti kontra lesbického páru není ve filmu nijak vyhrocené, pouze ukazuje na jistou konzervativnost pohledu okolí, pro než je matčina orientace snadným zdůvodněním rebelantství a problémů dospívající slečny.

Film Rara, který se českým divákům představuje v rámci MFF Praha – Febiofest, posbíral během roku od svého uvedení již několik festivalových ocenění jako Nejlepší film, z MFF v San Sebastianu si Pepa San Martín odnesla cenu za nejlepší režii v sekci Horizonty.

 

Hodnocení: 70 %

 

PEPA San Martín

Narozena v roce 1974 v Curico (Chile), studovala herectví, působila jako divadelní herečka a režisérka. Od roku 2004 se pohybuje ve světě filmu coby režisérka nové chilské filmové scény. V roce 2011 režírovala svůj první krátký film La ducha, který na filmovém festivalu Berlinale vyhrál cenu DAAD, skládající se z tvůrčího pobytu v Berlíně, kde pak režírovala svůj druhý krátký film, Gleisdreieck, jenž zvítězil v kategoriii Krátký film na Valdivia Film Festival v roce 2012. Rara je její první celovečerní hraný film.

Režisérka PEPA San Martín  Foto: MFF Praha – Febiofest, oficiální zdroj

 

 

Zuzana Ottová

Zdroj: MFF Praha – Febiofest

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.