Otevřený dopis Centra experimentálního divadla, p. o. na podporu Činoherního studia/Činoherního divadla města Ústí nad Labem o. p. s.

I když máme apríla, tentokrát nejde o žert. Nu, možná o hodně hořký žert ze strany zřizovatelů, Ministerstvo kultury nevyjímaje. Na kulturu prý nejsou peníze, divadla si na sebe musí vydělat sama. Tomuto trendu dokonce přizvukuje i nebezpečně mnoho duševně nepříliš rozvinutých diskutujících pod podobně laděnými články. První věcí je, zda jde skutečně o pouhé šetření financí nebo uplatnění politického vlivu tak, jak tomu bylo vždy, když se nejednalo o prvoplánovou zábavu pro masy? Na každý pád, na něco se finance vždycky najdou, jindy se na nich sedí jak pověstná „žába na prameni“. Nejsme v pohádce, takže nezbývá, než se proti těmto nesmyslným řešením vymezit. Názor i důvody jsou obsaženy v níže přetištěném otevřeném dopise, k němuž se jako redakce názorově připojujeme.

logoced

 

Otevřený dopis Centra experimentálního divadla, p. o. na podporu Činoherního studia/Činoherního divadla

města Ústí nad Labem o. p. s.

 

Pro všechny, kteří v posledních dvou měsících sledovali situaci týkající se Činoherního studia v Ústí nad Labem – pro všechny, kteří znají význam jeho existence pro české divadlo – jsou současné dny, v nichž se Činoherní divadlo města Ústí nad Labem o. p. s. loučí s budovou Činoherního studia v rámci akce KAŽDÝ DEN – DNES NAPOSLED!, smutnou událostí v kulturním životě celé české společnosti. O to smutnější, že před časem zveřejněný APEL NA ČESKÉ DIVADLO, který stávající Činoherní studio vydalo, jasně hovoří o tom, že v této věci se nejedná „pouze“ o hrozbu zániku tradice a kontinuity čtyřicetileté umělecké tvorby Činoherního studia.

Nejedná se „pouze“ o otázku projevené solidarity k divadelním kolegům či o vyjádření respektu k jejich umělecké práci. Jedná se o problém, který pociťuje ve větší či menší míře řada divadel v naší zemi – tedy o pronikání politické moci do oblasti kultury, o  svévolné uplatňování této moci, o nedostatek respektu k umělecké autonomii těchto subjektů a samozřejmě o všemocné, všudypřítomné a nesčetněkrát opakované utilitární zaklínadlo peněz.

Peníze z veřejných rozpočtů, na něž jsou divadla jako subjekty realizující kulturní provoz vázána, se – stejně jako tabulky a čísla neschopná obsáhnout hlediska umělecké kvality a důležitosti – stávají prostředkem nekompetentního uplatňování této moci z pozice strukturální převahy. Základem komunikace mezi divadlem a jeho zřizovatelem by mělo být citlivé, promyšlené a koncepční jednání respektující specifika divadelního organismu a jeho regionálního i nadregionálního významu. Tlak komercializace postihuje právě menší umělecky hledající divadla, která často přežívají na existenčním rozhraní způsobeném podfinancováním a zřizovatel by jim měl pomáhat, aniž by je politických pozic  manipuloval.

Situace, která nastala v Ústí nad Labem, je dokladem naprosté nekorektnosti v postupech ústeckého magistrátu. Změna podmínek financování, snížení rozpočtu a konečně převedení z obecně prospěšné společnosti na příspěvkovou organizaci jakožto výraz dokonané a svévolné manipulace a uplatnění politického vlivu /a politické kontroly/ je alarmujícím varováním nám všem, kteří v oblasti kultury a živého umění působíme.

 

V Brně dne 27. března 2014

 

Petr Oslzlý

ředitel organizace

Vladimír Morávek, Marián Amsler, František Derfler

umělečtí šéfové

CENTRUM EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA, p. o.

                          – Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo, Divadlo U stolu

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.