Nikdo se nedívá: Hořké kousnutí do Velkého jablka

Nikdo se nedívá, název argentinského koprodukčního filmu si můžeme vykládat hned několika způsoby. Když se nikdo se nedívá, milenec Martín se nebojí prozrazení a láká Nica k milostným hrám. Nikdo se nedívá na problém druhých, nikdo se nedívá ani na hrdinu filmu, aby v něm našel vhodného představitele do svého filmu.

Nikdo se nedívá: Nicoa Theo Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

Nicolas, argentinská hvězda telenovel se rozhodne pro nový začátek, tak proč ne rovnou v New Yorku. Ani ne tak za vidinou kariéry sem však utíká před sebou samým, před stereotypem, pryč ze zajetých kolejí, z nichž jedna představuje neperspektivní a nerovný vztah z producentem seriálu.

Nikdo se nedívá: Nico a Martín Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

Film nadějného mexického režiséra, kvůli němuž se NY stal jeho cílovou stanicí namísto, aby nabyl konkrétní podoby, mizí v nedohlednu a Nico je tak postaven před existenční problém. Nepostačuje výpomoc v baru, občasné hlídání malého syna kamarádky se mění v práci. Nico sice dál obráží jeden konkurs za druhým, ale nemůže prorazit, má totiž velký hendikep, je blonďák, a tím do představ amerických filmařů o Jihoameričanovi nezapadá.

Jsou tu ale i další paradoxy, které pohled zvenčí na město měst přináší. Největším paradoxem pak je, že mentalita Argentinců je té české mnohem blíž než Newyorčanů, i když se jí bohužel stále více přibližujeme. Přátelství tu končí na hranicích byznysu, při sebemenším pocitu narušení tohoto teritoria, dochází k tvrdému střetu a zmrazení vztahů. Takto narazí Nico u kamarádky, které vozí na její hodiny jógy syna na kojení. Potkává tu vlivnou producentku, připomene se jí, nabídne deštník. Prostě i duchovní sféra je především byznys. Hrdina je konfrontován se dvěma tvářemi lidí, o nichž si myslel, že je zná. Takt a drobná pomoc naopak přicházejí od těch, od kterých by to nečekal.

Nikdo se nedívá: Nico a Theo Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

Až děsivě vyznívá scéna na dětském hřišti, kde jako chůva tráví Nico hodně času. Korpulentní holčička se tu zasekne v sedačce houpačky. Celé hřiště se okamžitě vylidňuje, jako by propuklo malomocenství. Pár uvědomělých rodičů ještě stačí zavolat policii a už vláčí dítka pryč a chlácholí je, že se nic neděje. Zůstává jen chůva holčičky a chůva Nico, společně dívenku vytáhnou. Jak prosté a pro Newyorčany nepředstavitelné. Jen se do něčeho nemíchat.

Zajímavá je jistě i skutečnost, na níž poukazují španělské chůvy, že zatímco před deseti lety zaměstnavatelé vyžadovali, aby na děti mluvily anglicky, tak nyní vyžadují, aby na ně mluvily svým rodným jazykem. Čím originálnější, jako třeba čínština, tím lepší. Potvrzuje to všeobecný jev, že Američané každého, kdo mluví už dvěma jazyky považují za vzdělance, málem génia, a to i přes to, že na tamních univerzitách se učí třeba francouzština či latina.

Nikdo se nedívá Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

 

Ale zpátky k Nicovi. Setkání s producentkou zprvu přináší naději, ale ve hře je mnoho „ale“. Například přebarvit se na černo. A tak se bývalá herecká hvězda postupně propadá na společenském žebříčku níž a níž, především když přijde o hlídání malého Thea, kterého si velmi oblíbil. Jedinou možností je návrat. New York se stal symbolickým očistcem, hrdina si dokázal srovnat hodnotový žebříček, udělal si pořádek ve vztazích, našel sílu, aby mohl doma odolat nátlakům svého nepravého bratránka, kvůli němuž odjel, a který si ho našel i ve Státech. Je připraven na domácí štěstí.

 

 

Film, jenž natočila argentinská režisérka Julia Solomonoff, která vystudovala newyorskou Kolumbijskou univerzitu, běží, neztrácí dech, ani nějak netlačí na pilu emocí. Guillermo Pfening je jako Nico sympatický i empatický. Příjemné překvapení.

 

Snímek Nikdo se nedívá je uváděn v rámci festivalu MFF Praha – Febiofest v sekci Queer Now.

Základní informace o filmu se do dočtete zde

 

Hodnocení: 75 %

 

Zdroj: MFF Praha – Febiofest

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.