Louisa sama na pobřeží

Když staré paní Louise ujede poslední vlak z přímořského městečka, kde trávila léto, zůstává sama uprostřed opuštěného letoviska postiženého těžkou bouří jako jakýsí turistický Robinson. Navzdory na první pohled složité situaci se čiperné stařence daří o samotě nejen přežívat, ale i prosperovat. Do zdánlivě jednoduchého narativu se ale brzy vpletou motivy ztracených vzpomínek, které v této neobvyklé situaci jakoby konečně stačily Louisu dostihnout. Ještě štěstí, že má nyní po boku toulavého psa Pepříka.

Louisa na pobřeží Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

Louisa na pobřeží (v originále Louise en hiver) je francouzský animovaný film režiséra Jean-Francois Laguionie, jenž si svou frankofonní premiéru odbyl již na sklonku minulého roku. Do světových kin se však dostává až letos, a to zejména díky filmovým festivalům.

Tématicky jde o velmi těžko zařaditelný snímek. Poklidné poustevničení na malebné pláži se střídá s vyloženě surrealistickými sny, vzpomínkami na mládí i fantaskními prvky. Tiché pasáže střídá jemný humor i překvapivě pádné drama. Děj nikam příliš nespěchá a divák lačný kvapného tempa a akce bude z filmu patrně odcházet nespokojen a znuděn. Kdo ale přistoupí na zvláštní melancholicky snovou náladu provázenou chytrou nadsázkou, ten si patrně přijde na své.

Zvuková stránka je pro zážitek Louisy na pobřeží klíčová. Nejen příjemnou klasickou hudbou, které je příkládána značná váha, ale především důmyslným zpracováním zvuků prostředí. Racci létají divákům kolem uší, vlny jim vyráží takřka až k nohám a každá akce, každý pohyb postav, má svou náležitě slyšitelnou odezvu, jež se výrazně podílí na pocitu vtažení do děje. Alespoň tomu tak bylo v mém případě

 

Není animák jako animák

Samotná animace je tvořena kombinací ručně malovaných pozadí doplněných o trojrozměrné počítačové modely (především postav). Ty se snaží svou úpravou připodobnit ruční kresbě, před pozorným okem diváka se však tento fakt neschová. Občas tak postavy úplně nesedí do poctivě ručně vytvořeného okolí (jež údajně kompletně namaloval sám režisér) a promítá se to i do jejich pohybu, v němž se odráží charakteristická plynulost pohybů počítačové animace. Naštěstí není problém si na tento přístup rychle zvyknout a po čase ho přestat víceméně vnímat. Po samotné výtvarné stránce je snímek stále vydařený a rozhodně neurazí. Právě díky ní dokáže dokonce i navzdory užití moderních technologií vyvolat příjemné záchvěvy nostalgie dobře korespondující s námětem. Dalo by se říci, že jde o film ze staré školy v modernizovaném kabátku.

Navzdory slovům samotných autorů, kteří tvrdí, že je Louisa na pobřeží určena pro širokou veřejnost, bych řekl, že nejde o snímek pro každého. Aby si ho člověk skutečně užil, musí se naladit na jeho specifickou náladu i tempo. Poté si však ale vychutná příjemný filmový zážitek, jakých není nikdy dost.

 

 

O vzniku filmu

Film Louisa na pobřeží měl českou premiéru na letošním MFF Praha – Febiofest, jehož hostem byla vedoucí produkce Camille Raulo, s níž si diváci mohli o vzniku i budoucnosti filmu popovídat po skončení pátečního promítání snímku. Po filmu byly promítány dva krátké dokumenty, první o nahrávání hudby, jehož se zúčastňil i režisér filmu, druhý o vzniku animovaných postav.

 

Scénář, kresbu (mimo postav) i režii obstaral Jean-François Laguionie známý i českým divákům hlavně díky jeho animovanému snímku Obraz. Sám prý prožíval prázdniny v Normandii stejně jako Louisa, která se se k nim rovněž vrací ve vzpomínkách. Louisa k sobě i Pepříkovi hovoří hlasem herečky Dominique Frot o níž Jean-François Laguionie řekl: „Setkání s Dominique Frot, která neviděla před nahráváním žádnou ukázku z filmu, byl rozhodující Našla další aspekt charakteru postavy, méně konvenční a upřímnější, který jde nad rámec toho, co jsem očekával.“

Louisa na pobřeží: režisér Jean-François Laguionie Foto: MFF Praha - Febiofest, oficiální zdroj

 

Daniel Otta

Zdroj: MFF Praha – Febiofest

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.