«

»

Jeden svět 2015 vypráví: „Jak jsem se v Olomouci pokoušel praskat jednu bublinu za druhou.“

Po celé šestidenní festivalové akupunktuře, byli návštěvníci vystaveni promítacím hrotům, které se je snažily nenásilně přimět změnit názor, případně ho vyvrátit nebo potvrdit; prasknout stěny bublin od nevědomosti.

 

                          černobílost

           přešlapující………….. strach                                                    

         ustrnulé……………………předsudky                                    

   odcizená……………………………lidskost                            

nejvlezlejší………………………    stereotypy                                  

tolerované………………………přehlížení

         bezpečný…………….……komfort                            

             ignorování………….světabolu                                        dezorientace

                       neinformovanost                                              týrání ………rasismus

                                                                                           chudoba…………terorismu

                                                                                                válka …………samota

                                                                                                        xenofobie

 

OLOMOUC, slovo vystavěné písmeny připomínající bubliny.

JEDEN SVĚT, festival s pomyslnou jehlou v ruce.

ZDÁ SE, že je vše na správném místě…

 

Realizační tým olomouckého Jednoho světa Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Realizační tým olomouckého Jednoho světa
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

„Každý z nás si kolem sebe vytvoříme pohodlnou ochrannou bublinu, do níž vpouštíme jen určité druhy informací, které nerozporují naše vidění světa. Pěstujeme si v ní různé předsudky a polopravdy a je nám dobře. Jenže právě tato lhostejnost vůči okolnímu dění je zvlášť nebezpečná,“ vysvětlují pořadatelé bublinovou filosofii festivalu.

 

Film o cukru – Film o rumunské chudobě

Festivalová nadílka byla hojná. Zavítala jsem na promítání šesti předem vytipovaných, do kterých jsem vkládala naděje. Bojovníci ze severu a Ukrajinské hlasy byli bohužel velkým zklamáním. Neodebírám jim dobrý úmysl a pilnou zásluhu stvořitelů, ale nenaplněná očekávání se rovnají ledovým sprchám. Za ohlušujícího praskotu pro mne v šestnáctém ročníku zvítězilo necukrování a nebohý Totanel z Rumunska.

 

Cukr blog

„Rafinovaný cukr způsobuje blok. V tom spočívá jeho všemocná rafinovanost.“

Cukr blog: „Pokud máte za nepřítele cukr, musíte být neustále na pozoru“ Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Cukr blog: „Pokud máte za nepřítele cukr, musíte být neustále na pozoru“
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

Život může být lehký, ale nesmíte si za nepřítele zvolit cukr. Protagonistka „sugar free“ stylu, Andrea Culková, která je zároveň páteří a hlavou tohoto snímku, se divákům snaží nabídnout pohled do smrtících krystalků sladké drogy. Zachycením pětiletého boje přináší své poselství, které má lidem otevřít oči.

Při sledování nabude pocitu, že neexistuje žádný jiný problém. Vše se točí kolem cukru, každý vám v něm zlomyslně namáčí prsty a hecuje vás ke konzumaci, i když se při tom přechytrale pošklebuje pod knír. Každá špatná věc ničící lidstvo má provázky z cukrových krystalků a bez morálky za ně tahá, aby dokázala zavěšené loutky přimět k pohybu. Nejen že vše kolem je z cukru, ale i my sami jsme jedna velká kostka cukru. Až získáte dojem, že se boj vydal na scestí, kdy se pomalu spustil až do absurdního cukrového pekla, plného extrémního přehánění a nevypočitatelného fanatismu.

Cukr blog: : „Děti si mlsání užívají i bez cukru. Na obrázku můžete vidět rodinu, která byla hlavním zdrojem Andreiny energie a důvodem, proč se nebát a bojovat.“ Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Cukr blog: : „Děti si mlsání užívají i bez cukru. Na obrázku můžete vidět rodinu, která byla hlavním zdrojem Andreiny energie a důvodem, proč se nebát a bojovat.“
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

Ale poté opustíte svou stereotypní konzumní mysl a podívala se na problematiku ze strany režisérky. Dokument má investigativní základ, ale zároveň se v něm mísí intimní rodinný příběh. Dvojnásobné matce čekající třetího potomka diagnostikují těhotenskou cukrovku. Co jiného by ženu vedlo až za hranici nemožného, než strach o vlastní dítě? Okolnostmi je přinucena se vydat směrem vpřed bez doprovodu cukru, protože samozřejmě nechce dítěti ubližovat.

Pestrost jejího jídelníčku dostane pěkně na frak. Rafinovaný cukr si našel cestu do skoro každé potraviny. Proklatý bílý prášek je všude! Čím více se cukrem zabývá, tím prolézá užší a užší skulinky, které většina lidí ani nezaregistruje. Jedna zodpovězená otázka vyplodí násobky dalších. Cestuje za odborníky po celém světě. Postupně zjišťuje, jak nás cukr ovlivňuje, proč se jím v jídle nešetří, proč nás nikdo nevaruje a všichni lekle mlčí, spojuje ho s ADHD, cukrovkou, kardiovaskulárními nemoci a s mnohým dalším.

Potravinářský průmysl vědomě vyrábí jídlo s nadbytkem cukrů, tuků, soli a dalších přidaných látek, které ovlivňují naše myšlení a vyvolávají závislost. Otázka zdravotní se tak mění v otázku politickou,“ tvrdí Kessler, bývalý komisař FDA (Food and Drug Administration).

Cukr blog: „Andrea cestovala po celém světě a postarala se, aby se na ni nezapomnělo.“ Foto: FB filmu Suger blues

Cukr blog: „Andrea cestovala po celém světě a postarala se, aby se na ni nezapomnělo.“
Foto: FB filmu Suger blues

 

„Lidé by měli začít jíst opravdové jídlo, sladká je i mrkev nebo jablko. Jíst hlavně jednoduché cukry a vyhýbat se těm složitým. Konzumovat ale také dlouhé cukry – luštěniny, obiloviny atd. Na slazení jsou fajn obilné a rýžové slady. Zbavit se cukru znamená omezit i sůl, protože ta vzbuzuje chuť na sladké. Jídelníček by měl být vyrovnaný,“ radí autorka, jak vylétnout z cukrového sevření.

Autorka filmu Cukr blog Andrea Culková Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Autorka filmu Cukr blog Andrea Culková
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

Andrea Culková svou nevyčerpatelnou angažovaností, vidinou správné cesty a neskutečnou odvahou a touhou něco změnit rozjíždí proti-cukrové kampaně. Cukr blog je samozřejmě její součástí.

Oficiální stránky filmu, kde také naleznete další místa projekcí: http://sugarbluesfilm.com/

 

 

Toto a jeho sestry

Rumunské mládě žije se svými sestrami… a s injekčními stříkačkami a jejich feťáky.

Příběh desetiletého Totonela zachycuje chaotické měsíce soužití mladých rumunských dětí s agresivními fetáky, kteří jejich byt, ležící na předměstí Bukurešti, využívají jako doupě. Jsou odkázáni pouze samy na sebe. Jelikož nejstarší sedmnáctiletá Ana nemá v podstatě žádné vzdělání, peníze obstarává prodejem drog, stejně jako její matka, která je proto ve vězení. Kvůli absenci motivace a jakéhokoli směru Ana drogám podléhá. V posledních sekundách filmu jí je diagnostikováno HIV pozitivní. I když měla občas předstíranou snahu a vize změn, nebyla dostatečně silná. Ale její příběh ve filmu není ten stěžejní, i když divákovi názorně ukazuje, jak skončí většina feťáků.

„Ve filmu byl dobře vidět průběh závislosti, jak o něm panuje mýtus, že závislost je pouze biologická věc, kdy je v podstatě člověk mozkově závislý na nějaké chemické látce. Výzkumy je prokázáno, že už samotné prostředí, nějakým způsobem člověka stimuluje určitým směrem. Prostředí, ve kterém se nacházeli, je stimulovalo k užívání návykových látek. Ana je toho názorným příkladem,“ tvrdí Jiří Skopal, psycholog v oblasti primární prevence rizikového chování.

Toto a jeho sestry: Ana poté, co se Andeea s Totonelem odstěhují Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Toto a jeho sestry: Ana poté, co se Andeea s Totonelem odstěhují
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

Hlavní linii filmu tvoří postavy Totonela a jeho patnáctileté sestry Andreey. Stopáž filmu je až přehnaná a člověk by řekl, že filmu ubírá na dynamičnosti a efektu, ale dokonale dokresluje zabitý, unuděný a nezajímavě strávený čas rumunských dětí. Vzdělání nepatří mezi jejich prioritu, Andreea se učila číst a psát až ve svých patnácti letech.

Totonel objeví smysl až v tancování. I když má ze začátku problém s rytmem, postupně se vypracuje, a dokonce na soutěži získá druhé místo, což pro něho musí být nepopsatelný zážitek.

Toto a jeho sestry: Andreea ve škole Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Toto a jeho sestry: Andreea ve škole
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

V Andreee jsem celý film viděla nespokojenou slečnu, která se snaží něco změnit, určitě má předpoklady pro zvládnutí něčeho většího, ale chybí jí někdo, kdo by ji občas popostrčil a topí se v apatii. Nakonec překvapivě z doupěte odejdou a nastěhují se do dětského domova.

Alexandr Nanau vyslal do světa záběry, které popisují situaci Rumunska. Chudoba, drogy, nevzdělanost a nezaměstnanost. Poukazuje, vším může na zanedbávání dětí a trochu i argumentuje proti věznění rodičů, kteří se musí starat o nezletilé děti. Z jeho dalších filmů (např. Život podle Iona B., kdy se z bezdomovce stane úspěšný umělec) můžeme vyvodit, že sice mapuje realitu ve vší její nespravedlnosti a krutosti, ale snaží se zaměřit na příběhy, které bychom mohli nazvat „se šťastným koncem“.

 

Na úplný závěr bych nastínila poslední dva mnou zhlédnuté dokumentární filmy.

 

Danielův svět

Láska trápí každé mládí. Ovšem jak moc je společnost tolerantní k jejím variantám?

Pedofilie je bohužel velkým synonymem k nepochopení. Popravdě je velmi málo témat, která jsou společností vnímána hůř než homosexuální pedofilie. Mnoho lidí ji považuje za „nemoc“, která by se měla léčit, ale vůbec jim nedochází, kde jsou její kořeny.

Odvážný Daniel se nebál se svým příběhem spojit i tvář. Provedl nás svým životem a svěřil se s bolavou a tíživou láskou, kterou chová k malému Míšovi. Je si samozřejmě vědom nereálnosti vztahu. Ve filmu je patrná snaha přijmout svou situaci, ať je jakákoli.

Danielův svět: „Daniel nás v příběhu seznamuje se svou rodinou, přáteli a jejich reakcemi na jeho sexuální orientaci“ Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Danielův svět: „Daniel nás v příběhu seznamuje se svou rodinou, přáteli a jejich reakcemi na jeho sexuální orientaci“
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

Dron

Technologie plná paradoxu. „Zabíjí přesně“ tvrdí americká strana. „Zabíjí všechny“ tvrdí ta druhá pákistánská.

Příběh silně proti-dronský pokládající si otázku morálky: „Má právo Amerika létat s letadélkama nad Pákistánem?“ Američané v dronech vidí převahu, která nepochybně změnila celý ráz vojenských leteckých operací a měla úspěchy v boji proti islamistům. Jen by měli zapracovat na informovanosti vojáků. Mnozí z nich jsou překvapení, že armáda není pacifistická, zbraně zabíjejí a vojáci musí bez zaváhání poslouchat rozkazy. Ve snímku jsou zachyceny názory lidí bojující za práva Pakistánců.

Dron jako hra Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

Dron jako hra
Foto: Jeden svět, oficiální zdroj

 

Pár slov závěrem

Podle mého není povinností člověka, aby se vžíval a soucítil s každým trnitým osudem. Důležité je, aby o problému věděl, zajímal se o nové informace a slepě ho nepřehlížel. A přesně k tomu nám dal Jeden svět prostor.

 

Informace o festivalu

Více informací o festivalu a jeho prvních třech dnech se dozvíte zde nebo na adrese www.jedensvetolomouc.cz

Filmy z festivalu si můžete zdarma půjčit na adrese www.promitejity.cz.

 

Tereza Župová

Zdroj: Festival Jeden svět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>