Fotograf osobních vzpomínek se společenským přesahem a glosátor doby Jaroslav Kučera potěší během prázdninových dní milovníky fotografické tvorby. Konkrétně ty, kteří dávají přednost syrovým, ale o to pravdivěji o skutečném světě vypovídajícím snímkům před barvotiskovou absurditou uměle vyráběnou reklamními fotografy a servírovanou nenáročným konzumentům, kteří si raději nechávají nasadit růžové brýle namísto dioptrických.
Dvě na sebe navazující výstavy připravila Jaroslavu Kučerovi virtuální galerie ArtForum. Třetí, v podobě velké retrospektivy, pak Správa Pražského hradu pro změnu v reálném prostředí Tereziánského křídla Starého královského paláce Pražského hradu.
Se jménem Jaroslava Kučery se pojí přídomky „fotograf života“ či „fotograf sociálních témat“. O tom, jak výstižné jsou, svědčí právě probíhající výstavy i monografie, která vyšla u příležitosti výstavy na Pražském hradě a má s ní i totožný název: Jaroslav Kučera. Jak jsem potkal lidi.
Virtualita pro všechny
I když reálná výstava má vždy kouzlo přímého kontaktu, má své mínus v dopravní dostupnosti. Své hraje také vstupné, zvláště když se na výstavu chce vydat celá rodina. Všechny tyto nešvary postrádá virtuální návštěva v galerii ArtForum, kde je z pohodlí domova ještě týden k vidění první část Kučerovy retrospektivy Jaroslav Kučera I. (1969-1986) věnovaná jeho tvorbě před sametovou revolucí.
Výstava probíhá ve třech vzpomínkových a současně dokumentárních rovinách. První je věnována osobním zážitkům autora coby studenta. Na fotografiích jsou zachyceni přátelé, vysokoškolská kolej i místa, kam se chodil bavit a řečeno současným jazykem, relaxovat. Zdánlivě bezstarostný studentský život tu má i svou odvrácenou tvář v podobě protirežimních studentských demonstrací v osudových letech 1967-69.
Osobní vzpomínky se střídají s dalšími ryze osobními prožitky v Moldávii, kde navštěvoval svého strýce popa Nikolaje a postupně pronikal do mentality místních lidí.
Posledním tématem jsou prvomájové oslavy. Tady už Jaroslav Kučera vystupuje jako dokumentarista, který však to, co na fotografiích zdánlivě nezúčastněně zachytil, glosuje svými, v tomto případě krátkými, popisky. Sám se k důvodu, proč se věnoval námětu, který v květnovém období plnil se vší rádoby seriozností stránky novin a časopisů, vyjadřuje u jedné z vystavených fotografií takto: „Po osmašedesátém roce jsem začal naprosto pravidelně chodit na komunistické svátky. Jako vždy, po skončení oslav, nastoupila úklidová četa. Fotil jsem tak říkajíc do šuplíčku – ‚na věčné časy‘.“
Protínající se linky
Ač by se mohlo zdát, že spolu tyto tři roviny nemají nic společného, je třeba si vzpomenout na to, že se Jaroslav Kučera specializuje na sociální témata, tudíž až na výjimky zachycuje na svých fotografiích obyčejné lidi, figurky ze společenského dna, exoty provokující svou ošklivostí, omezeností nebo bláznovstvím, či ty nejobyčejnější a nejchudší obyvatele zapadlých vesnic tam kdesi na východě, kterým pravděpodobně příchod fotografa na chvíli narušil monotónnost života běhu, v němž mezi narozením a smrtí je jen pramálo místa pro něco jiného než tvrdou dřinu a očišťující modlitbu.
Jaroslav Kučera burcuje svým syrovým, naturalisticky podaným svědectvím. Někdy však nahlíží na drsný svět přes lehounký závoj poetiky, která jeho tvorbu posouvá z oblasti čisté dokumentaristiky do výtvarných sfér.
Kudy na výstavy
První část výstavy v galerii ArtForum můžete navštívit do 31. července. Následující den bude pokračovat retrospektivou od sametu po současnost.
Výstava na Pražském hradě je otevřena do 18. srpna.
Zuzana Ottová
Zdroj: ArtForum
Napsat komentář