Cyklopoutník Jiří Bouda

V každém z nás je zakletý tulák. To ostatně tvrdil už moudrý glosátor života Jan Werich. Je jen otázkou času, kdy se onen spouštěcí moment tuláctví dostaví. Pro výtvarníka Jiřího Boudu jím byl nečekaný odchod manželky, která celý život toužila po zájezdu do Španělska, a jak už to bývá ani na splnitelné sny mnohdy nedojde. Rozhodl se proto na její památku podniknout pouť. A když už pouť do Španělska, tak přímo do tradičního poutního města Santiaga de Compostely. Díky tomu objevil Jiří Bouda na prahu sedmdesátky nového koníčka a vydal se postupně ještě na další dvě pouti. Ze Santiaga do Prahy a pouť po Evropě.

artforum-bouda_1

 

Jako muž vládnoucí tužkou a štětcem svoje cesty nedokumentoval zářivě barevnými fotografiemi z digitálu, ale působivými akvarely, které tak skvěle umí jen on, a před ním ještě jeho tatínek Cyril. Vznikl Poutnický deník, který před několika dny spatřil světlo světa i v tištěné podobě. Téměř polovinu těchto záznamů z cest představuje výstava, která je k vidění ve virtuální galerii ArtForum do 4.6.

Obout toulavé boty. Dřív či později k tomu jistojistě dojde a je jedno, zda se tulákem stane někdo, kdo sotva odrostl školním lavicím a svět brázdí po svých nebo na jednostopém přibližovadle, člověk věku středního, který využije tradičních dopravních prostředků nebo i ten, který si sebou vozí dům na kolech. Nejryzejší podobu tuláctví sice nezažije, ale nespoutanost, svobodu být dnes tady a zítra jinde, bez shonu, bez časového diktátu, což jsou základní atributy tuláctví, to co člověka drží přes všechno nepohodlí na cestě za dobrodružstvím postrádat nebude.

Jiří Bouda se svou poutí vrátil na konec svého dospívání. Vydal se na ni na z pohledu dnešního cyklisty archaickém kole z roku 1959, tedy roku kdy absolvoval UMPRUM a otevřel se před ním v celé šíři profesní i osobní život. Vyjel jako správný tulák v běžném oblečení, tak jako by si jen na chvíli vyrazil z domova. Stejně civilně postupoval i během cesty, Postačil mu spacák a místo stěn stromy, místo stropu nebe. Škoda, že v denících nezachytil co se mu zdálo na břehu Seiny, na terase u kostela v Plaigne či v chlívku až biblicky vyhlížejícím nebo naopak pod oltářem konzumu – billboardem.

Jisté je, že se během svých poutí vyšlapal z prvotního zármutku, vyrovnal se se samotou, protože si mnohdy byl jedinou společností a nebýt nehody těsně před Paříží, která předčasně ukončila jeho třetí cestu v roce 2009, pokračoval by ve svých výletech za očistou i rozvojem ducha dál. Úsměvná epizoda z léčení, kterou zachytil na posledních obrázcích deníku, dodává celku další rozměr a je i jakýmsi bizarním symbolem nového startu za hranice všedních dní.

Vzhledem k tomu, že Jiří Bouda oslavil na počátku května osmdesátiny, mu touto výstavou galerie ArtForum předesílá a zároveň přeje mnoho úspěchů tvůrčích i cestovatelských a my se z redakcí k tomuto přání velmi rádi připojujeme.

Na virtuální pouť se s Jiřím Boudou můžete vydat tady.

 

Rukověť pro tradiční poutníky

Poutnický deník s 288 celobarevnými stranami a ručně vlepovaným obrázkem, reliéfní ražbou s fólií lze objednat na www.cykloknihy.cz za doporučenou cenu 499 Kč.

Jiří Bouda - Poutnický deník - obálka knihy Oficiální zdroj: iří Bouda, ArtForum

 

 

Zdroj: Jiří Bouda, ArtForum, Cykloknihy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.