Nově otevřená výstava v Museu Kampa v sobě snoubí klasiku i aktuální trend. Cecil Beaton byl uznávaný fotograf, takže cesta jeho tvorby na zdi muzea je logická, zároveň však naplňuje vizi, která má do muzea každý rok přivést alespoň jeden projekt zaměřený na módu. Tedy užité umění. A toto vše výstava nazvaná Cecil Beaton, fotograf královen, naplňuje. Nejenže zachytil dobu a její ikony včetně těch módních, ale sám byl uznávaným návrhářem. Za kostýmy a scénografii odměněn oscarovými soškami.
Cecil Beaton: Mick Jagger, 1968, barevná fotografie
Oficiální zdroj: Museum Kampa
„Výstava Cecila Beatona, který je ikonou a zakladatelem světové módní fotografie, volně navazuje na velmi úspěšnou výstavu klíčové osobnosti módního designu Manolo Blahnika. Museum Kampa chce každý rok realizovat alespoň jeden výstavní projekt, který bude určitým způsobem spojen s módou či módním designem. Jdeme tak cestou světového trendu, kdy všechna významná muzea výtvarného umění dnes pojímají umění v širším slova smyslu a do svého repertoáru doplňují výstavy spojené s designem,“ vysvětluje nový výstavní princip předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových, JUDr. Jiří Pospíšil.
Jiří Pospíšil uvádí výstavu Cecila Beatona
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Enfant terrible showbyznysu 20. století
Museum Kampa tak po velkém vyjednávání s National Portrait Gallery v Londýně přivezlo do České republiky vůbec poprvé tvorbu jednoho z nejznámějších módních a společenských fotografů světa, sira Cecila Beatona. Legendární, ale i v Čechách dosud neviděné fotografie britské královské rodiny, hvězd stříbrného plátna (Audrey Hepburn, Greta Garbo, Marylin Monroe), nebo nejvýraznější výtvarné umělce 20. století (Salvador Dalí, Pablo Picasso, Francis Bacon) si můžeme prohlédnout na stylizovaných fotografiích, k nimž mnohdy fotograf sám kreslil pozadí.
Cecil Beaton: Audrey Hepburn, 1954, bromografie
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Život Cecila Beatona by sám vydal na román či si přímo říká o filmové zpracování. Z neznámého mladíka, který se však uměl objevovat v „té správné společnosti“, se stal uznávaný módní, posléze i válečný fotograf a nakonec dvorní fotograf Buckinghamského paláce, když si hned při první práci „nesmírně sedli“ s královnou matkou. S tou ho poté pojilo blízké přátelství a byl jediný, kdo mohl fotit královské potomky hned po narození, nebo královskou rodinu v soukromém prostředí, například současnou královnu Alžbětu při hře s malým princem Charlesem. Na tehdejší dobu něco nevídaného.
Cecil Beaton: Královna Alžběta II., 1942, bromografie, bílý karton
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Jenže, stejně jako se uměl stát oblíbencem, také si dokázal zapřínit svoje pády, například antisemitskými poznámkami připsanými na fotografii, kterou i s nimi nechtěně otiskl slavný Vanity Fair, pro něhož Beaton pracoval. Před zadupáním do bahna ho však vždy uchránilo, že když se mu nedařilo na britské půdě, odjel udělat kariéru za oceán, a když tam začala být pro něj půda příliš horká, zase se vrátil do rodné Británie.
Cecil Beaton: David Hockney, 1970, bromografie
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Kromě toho, že se mu nevyhýbaly skandály, sám zachycoval či vytvářel další prostřednictvím svých deníků, v nichž popisoval zejména hvězdy stříbrného plátna, s nimiž měl možnost pracovat. Deníky po čase vydával a není jistě nijak překvapující, že po bulvární knize byla vždy velká poptávka. Některé z jeho postřehů dokreslují i aktuální výstavu.
Cecil Beaton: Elizabeth Taylor, 1954, bromografie, bílý karton
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Výstava se probíhá do 7. 10. 2018 v hlavní budově Musea Kampa v Praze.
Tyto a další informace můžete nalézt na webových stránkách Musea Kampa.
Kdo byl Cecil Beaton
Cecil Beaton (1904-1980) byl od roku 1939 oficiálním fotografem Buckinghamského paláce – skrze jeho fotografie známe jak veřejný život panovnické rodiny, tak ten soukromý – za co byl v roce 1972 povýšen do šlechtického stavu. Během II. světové války byl dokonce vyslán britským ministerstvem informací jako „špión fotograf“ do zahraničí – např. fotografoval výsledky bitvy u Tobruku v roce 1942. Několik desetiletí fotografoval pro módní časopis Vogue, vytvořil také několik oscarových scénografií a kostýmů pro Hollywood a Broadway, nejznámější je asi My Fair Lady, jejíž kostýmy, například černobílé dámské kreace z dostihového dne v Ascotu ovlivnily celý módní svět, nebo muzikál Coco o životě a tvorbě módní ikony Coco Chanel.
Dorothy Wilding: Cecil Beaton v „All the Vogue“, 1925, diapozitiv
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Beaton byl ale především skvělý fotograf, známý především svou prací se světlem, s výzdobou místnosti a častým využitím neotřelých exteriérů. Zároveň by renesančním umělcem, který kromě fotografie se věnoval kresbě, psaní a publikování svých deníků, časopiseckých článků a reportáží, již zmíněné scénografii a tvorbě kostýmů. Přitom se sám stal celebritou britského společenského života, byl členem skupiny Bright Young People, jakési „zlaté mládeže“ britských 30. let 20. století a ještě v roce 1970 byl zařazen mezi nejlépe oblékané osobnosti světa.
Cecil Beaton: Autoportrét, 1930-1940, bromografie
Oficiální zdroj: Museum Kampa
Zdroj: Museum Kampa
Napsat komentář