Název, s jakým jsme se u filmu jistojistě ještě nesetkali, skutečně bez skrupulí vystihuje, o čem v italské komedii, která byla v rámci Febiofestu promítnuta poprvé hned v zahajovacím dni, jde. Nekorektní, mající všechny atributy „starých dobrých“ italských či francouzských komedií z přelomu sedmdesátek a osmdesátek, vypráví ztřeštěný příběh o polidštěném veliteli daňové policie a vytrestané dívce.
Bláznivé komedii by slušel podtitul jiné, tentokrát české komedie, „zoufalé ženy dělají zoufalé věci“. Námět je ovšem přes všechnu bizarnost mnohem smutnější. Když na poctivce stát kašle, korupce a úplatky jsou jedinými hybateli finančních toků, svede to snadno i toho poctivce na šikmou plochu. A mladá, půvabná restaurátorka Claudia se po ní veze stejně rychle jako její zmražená babička na invalidním vozíku po italské okresce. Ale nepředbíhejme.
Caravaggio by to pochopil …
Film začíná záběrem, kdy Claudia míří v římské Galerii Borghese sprejem s barvou na slavný Caraveggiův obraz Chlapce s košíkem ovoce a žádá přítomnost tisku, aby do médií vyprávěla svůj příběh o tom, že jí státní kulturní instituce dluží statisíce za restaurování uměleckých děl a ona žije a vyplácí své zaměstnankyně jen z důchodu své babičky, což je situace neudržitelná. Za chvíli skutečně na dívku míří fotoaparáty a mikrofony, jenže se také rozezvoní mobil v ruce přihlížející kolegyně. Volá Claudiina babička, že umírá. Média a s nimi vymáhání dluhu musí počkat, i když babička tuhle hru nehraje s Claudií poprvé. Jenže brzy se ukáže, že naposledy.
Situace je v okamžiku mnohem bezvýchodnější, než byla ještě před chvílí v galerii. Bez babiččina důchodu bude muset mladá žena svou malou restaurátorskou dílnu zavřít. Jenže jsou tu ještě dvě kolegyně – kamarádky, které jsou do věci zainteresované i finančně. Jde i o jejich platy. A tam, kde jim bylo ubráno na rozumu, jim bylo přáno v kreativitě. Dobře cílenými postřehy Claudii vmanipulují do pozice podvodnice.
Ta se ještě snaží situaci zvrátit a v reakci na své vystoupení v médiích navštíví úředníka, který má na starosti proplacení jejích faktur. Je ochoten naslouchat, ale jedině za úplatek, což se mu stane osudným. Finanční policie má oči a uši všude, na smůlu také pro Claudii, do níž se zamiluje její neúplatný velitel.
Když alibi roztává
Kolotoč šílených scének a nedorozumění je spuštěn. Právě všechny bláznivé kousky, idioncie a neschopnost některých příslušníků policie, atmosféra, kterou dokreslují dobové hudební hity, skutečně svádí k představě, že před sebou máme na plátně jeden z těch potrhlých snímků, kterými byla italská a francouzská kinematografie proslulá. Vůbec nevadí, že tomu tak není, právě naopak. Ukazuje to, že italští tvůrci ještě schopnost pobavit diváka neztratili. Alespoň ne všichni. A tak si během Febiofestu můžete oddychovou jednohubku dopřát.
A pokud nemáte možnost zajít se na film podívat, a máte snad dlouhodobě finanční problémy, vemte si z něj alespoň ponaučení, že pořízení velkého mrazáku může být dobrou investicí. Byť poněkud riskantní.
Zajímavé obsazení
Komedii natočila v roce 2018 dvojice režisérů Giancarlo Fontana a Giuseppe Stasi, v hlavních rolích se představuje Miriam Leone jako Claudie a Fabio De Luigi coby její obdivovatel i vyšetřovatel Simon. Německou babičku, kolem níž a jejího důchodu se vše točí, si zahrála Barbara Bouchet, původem sudetská Němka z Liberce.
Hodnocení 75 %
Více se o filmu a časech promítání dočtete v jeho festivalovém profilu.
Zuzana Ottová
Zdroj: MFF Praha – Febiofest
Napsat komentář