Apríl budiž pochválen

Máme tu apríl a vtipných až bláznivých článků či reportáží se vždy objeví pěkná řádka. Jenže stále víc nabývám dojmu, že apríl máme zajištěný celoročně. Stačí se poohlédnout kolem sebe či projít zprávy včetně těch, které přistanou v mailu. Datum vůbec nehraje roli. Apríl neapríl, svět se zřejmě zbláznil.

Apríl Zdroj: e-Newspeak

 

Vzpomínám si, jak kdysi táta po příchodu domů vyprávěl malou příhodu. Do tramvaje nastoupil pán, usedl před něj na sedačku, rozložil si Rudé právo. Chvíli obracel listy, pak ho nervozně složil s povzdechem: „Vidím, že se náš národ naučil žvanit!“ Ano, měl pravdu. Tehdy se žvanilo účelově, ale ani dnes v tomto ohledu svět médií nezaostává, ba naopak. Co však bylo nepřípustné, byla neznalost jazyka, gramatické chyby či plácání nesmyslů tam, kde se téma nedotýkalo nějakým způsobem politiky. Co by asi onen pán řekl dnes. Ani by si noviny nemusel kupovat. V dopravním prostředku by byl obklopen spolucestujícími třímajícími bulvární plátky, plné nesmyslů a smyšlenek hodných maximálně k nepříliš vydařenému aprílovému žertu. A také plné chyb.

Není divu, země se sice točí stále stejně rychle, ale život na ní se zrychluje neustále. V tom neustálém spěchu a honu za dodržením pracovních termínů, ale i nejrůznějších termínů splatnosti, nestíháme přemýšlet. Současným heslem je „zvyšování produkce“, nelze se proto divit, že se zvyšuje i produkce hlouposti, nejapnosti, a co je nejhorší i arogance a sobeckosti. Vše je nastaveno tak, aby se peníze točily, aby se nakupovalo. A správně cílená reklama nesmí nechat konzumenta přemýšlet. Ale jak se zdá, nepřemýšlejí o ní příliš ani její tvůrci. Posuďte sami z pár perliček, které našemu webu byly nabídnuty ke zveřejnění:

 

Obchodní sdělení

Pochlub se s tím, koho jsi právě TY potkala na toaletě!
Jejich loňský hit „Please baby flush it“ si získal srdce mnoha dívek a žen a věřte, že jejich nový příspěvek je opět velkým zážitkem. Obyčejné ráno na toaletě? Již nikdy víc. Nechte se okouzlit, zlákat a pobavit novinkou a podělte se o tento zážitek se svými kamarádkami. Vzhůru do splachování!

Fotit i s rozkývaným splachovadlem se můžete na www.flushtoparadise

Vyfoť se na toaletě Zdroj: www.flushtoparadise

Vyfoť se na toaletě
Zdroj: www.flushtoparadise

Tak to bychom měli reklamu na čistič WC. Zdá se Vám normální? Poběžíte si pro foťák a hurá s tím na facebook?

 

 

To není humor, ale část tiskové zprávy

Kolik párů si vzít?
A nyní se dostáváme k nejtěžšímu rozhodování, které mnohé ženy s nadsázkou přirovnávají k Sofiině volbě – jaké boty si vzít? Obuv na rozdíl od oblečení zabere v našich kufrech více místa, takže byste měli být při balení velice střídmé.

Připadá vám normální srovnat boty s tragickou volbou mezi vlastními dětmi?

 

Jak se lze zamotat do manažerských frází

Pan ředitel v podnikovém časopise nabádá:

„Stále máme mezery v tom, že se zaměstnanci nedokážou jako jednotlivci týmově prosadit.“

Tak mají kopat za tým nebo za sebe?

 

A teď trochu vážně. Ne vtipy, ale paradoxy

 

Pro děti jen to nejlepší

Nejen modelky a slavné herečky jsou dnes vyhledávány reklamními agenturami, aby se staly tvářemi různých produktů. Zvlášť po olympiádě mají stále zelenou i sportovkyně. Proč ne. Jako špatný vtip však působí reklama, kde nás sportovkyně, která si potomka pořídila na vrcholu aktivní kariéry, přesvědčuje, že pro své dítě chce vždy jen to nejlepší, tu nejzdravější stravu. Snad každý, kdo má nějaké informace ohledně vrcholového sportu, ví, jak si tito lidé soustavně ničí zdraví za jediným cílem – vyhrát. Jestli je jejich tělo ideálním místem pro vznik zdravého jedince, pak už ho po narození mohou krmit takřka čímkoliv. Ale podle reklamy zastupuje odpovědné rodiče, kteří chtějí dát svým dětem to nejlepší a nejkvalitnější.

 

Historické dědictví nebo sport

Jančete na hrobech předků!

Říká se, že národ, který nezná a neváží si své historie, zanikne. Zářným příkladem takové ignorance je slovanské hradiště rozkládající se na kopci Na Ptáčku nad středočeským městečkem Klučov. Nejstarší sídliště zde vzniklo již v období neolitu, tedy v 5. století př. n. l. Dochované části pocházejí už  z období cca 3 900 př. n. l., konkrétně spadají do kultury keramiky nálevkovitých pohárů. Při archeologických průzkumech zde bylo nalezeno množství keramiky a kostrové hroby. Z této fáze pochází také nejstarší opevnění – klínovitý příkop. Hradiště najdeme v různých turistických průvodcích. Ještě nedávno jste si ho mohli prohlédnout. Dnes už ne. Jde o soukromý pozemek využívaný jako dráha pro motokros. Pravěké a středověké opevnění, pohřebiště atd. se stalo ideálními překážkami pro motorky a čtyřkolky.

Vzpomenu-li si v souvislosti s tím na manželku herce Jiřího Sováka, která byla profesorkou dějepisu a při cestách do Řecka odmítala jít coby turistka na prohlídku amfiteátru, protože to považovala za znesvěcení, neb do těchto míst měli v době jejich antické slávy přístup jen muži, říkám si, kam jsme to se svobodou v naší konzumní, údajně demokratické společnosti dopracovali.

Maringotka, posed a poházené pneumatiky ničím nepřipomínají střed hradiště, které patří k nejstarším známým slovanským hradištím v Čechách, Foto: e-Newspeak

Maringotka, posed a poházené pneumatiky ničím nepřipomínají střed hradiště, které patří k nejstarším známým slovanským hradištím v Čechách
Foto: e-Newspeak

 

Dům, kde se zatmívá rozum

Před časem jsme na našich stránkách otiskli otevřený dopis Petra Oslzlého, který je nejvíce znám jako herec legendární Husy na provázku. V tomto případě vystupuje jako ředitel organizace Centrum experimentálního divadla a v dopise samozřejmě nejde o apríl, ale smutnou skutečnost. Na kulturu prý nejsou peníze, divadla si na sebe musí vydělat sama. Tomuto trendu dokonce přizvukuje i mnoho duševně omezených diskutujících pod podobně laděnými články.

Podobnou sprchu před pár dny dostal prezident Febiofestu Fero Fenič, dokonce ani ne oficiálně. O důvodech zamítnutí dotace grantové komise Magistrátu hl. města Prahy se dočetl v Hospodářských novinách, kde komise argumentovala slovy, že festival, na rozdíl od Karlovarského, nijak neprospívá kreditu České republiky. Zarážející je už to, že magistrátu „leží na srdci“ víc republikové renomé, než zvýšení renomé města, pro něž má být k dispozici. Paradoxem ovšem je, že před několika lety, když byla Praha zvolena Evropským městem kultury, byl právě Febiofest jednou ze stěžejních kulturních akcí, dávaných na odiv světu. Ale nedivme se, na magistrátu asi mnoho Pražanů nenajdeme a těm, kteří si teplé místo přijeli vybojovat bůhví odkud, je patriotismus cizí. To už spíš s dojetím vzpomenou na rodnou vísku. Přitom jak správně Fero Fenič podotkl, třeba v Itálii má filmový festival skoro každé větší město a nikomu to nepřijde divné, nikdo nesoupeří. Podle doporučení magistrátu to vidí tak, že pokud budou chtít pražští filmoví fanoušci či vůbec filmoví fanoušci mít festival a tím přístup k zajímavým filmovým titulům v dosahu, musí se přestěhovat do Varů.

Na kulturní počiny finance nejsou, na různé soutěže krásy se ale nějaká ta podpora vždycky najde. A přitom tady je to přesně naopak. Peníze se k misskám valí a ony hubnou a hubnou, aby dosáhly trendy somálského vzhledu.

První věcí je, zda jde skutečně o pouhé šetření financí, zákulisní tahanice nebo uplatnění politického vlivu tak, jak tomu bylo vždy, když se nejednalo o prvoplánovou zábavu pro masy? Druhou pak, že argumenty zní jako hořký vtip. Divadla a další svatostánky kultury mohou vydělat pouze na vstupném, ale ty „pravé“ svatostánky, které již nyní disponují pozemky a mnohými nemovitostmi, s nimiž čile obchodují, jsou štědře dotovány již od počátků vlády komunistů. A ještě je budeme futrovat dál. Daně nás uměnímilovných ateistů putují a ještě dlouhá léta budou putovat k těm, proti nimž se vymezujeme, namísto na kulturu, kterou bychom podporovat chtěli. Prý, že si budeme moci vybrat, kam půjdou naše daně, slibovali nám sametoví revolucionáři. Vzpomínáte? Památky chátrají, církevní hodnostáři nikoliv.

 

Zuzana Ottová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.