S koncem roku přichází zpravidla bilancování a ohlížení za všeličím, co se letos událo. Jednou z věcí, snad i trochu pozapomenutou, je boubelaté výročí rovných 150 let. A kdo že to slavil tak požehnaný věk? Jedno z nejznámějších děl světové literatury – Alenka v říši divů.
Lewis Carroll: Alenka v říši divů a za zrcadlem, ilustrace John Tenniel
Zdroj: Wikimedia Commons
Počátky „Alenky“ se datují již do roku 1862, kdy Charles Dodgson začal vyprávět pohádkové příběhy dceři spřátelené rodiny. Nešlo ostatně o nic neobvyklého, byl známým bavičem v okolí a již dříve míval ve zvyku vymýšlet pro děti pohádky. Dívce se však příběh natolik líbil, že ho uprosila, aby ho pro ni také nakonec sepsal. Roku 1865 pak vyšla již ucelená a notně rozšířená Alenka v říši divů (Alice’s Adventures in Wonderland), kterou vydal pod svým pseudonymem Lewis Carroll.
O několik let později pak vyšlo volné pokračování nazvané Za zrcadlem a co tam Alenka našla (Through the Looking Glass and What Alice Found There), v němž se Alenka dostala do zcela jiného, avšak o nic méně pitoreskního, světa než v první knize. To je důležité zmínit, jelikož v některých adaptacích jsou události z obou knih promíchány do sebe, ačkoliv je dějově spojuje pouze stejná hrdinka.
Příběhy Alenky se dočkaly vskutku mnoha zpracování, ať již oficiálního nebo jako přiznané inspirace. Jednotlivé události jsou totiž plné absurdních situací, surreálného nádechu snovosti a barvitých charakterů.. Právě neobvyklé a unikátní postavy, s nimiž se hrdinka setkává, jsou jednou z nejsilnějších vlastností díla a jsou dodnes běžně k vidění v dalších knihách, filmech, komiksech, hrách a všech možných dalších médiích. Však kdo by neznal kočku Šklíbu, Bílého králíka nebo třeba šíleného Kloboučníka?
V rámci jubilejních 150 let od vydání první knihy proběhl letos celosvětově nespočet všemožných připomínkových akcí, od tématických výstav, přes prodej upomínkových předmětů až po tvorbu dokumentů rozebírajícího tento fenomén více či méně do hloubky. Nejlepším způsobem složení holdu klasice však stále zůstává jednoduchá možnost – přečíst si knižní originál. Ten totiž zůstává stále nedostižný a svěží i tam, kde mnohé jiné knihy působí po tolika letech jako literární dinosauři.
Úryvek:
První promluvil Houseňák.
„Jak chceš být veliká?“ zeptal se.
„Na tom mi ani tak nesejde, vyhrkla Alenka, „ale pořád se měnit se mi nelíbí, to víte.“
„Nevím,“ řeků Houseňák.
Alenka nic neříkala; to se jí ještě nestalo, aby jí někdo tolik odporoval, a už dostávala zlost.
„A takhle se ti to zamlouvá? zeptal se Houseňák.
No. když dovolíte, byla bych radši o kousíček větší,“ řekla Alenka „Tři palce na výšku, to nestojí ani za řeč.“
„To, je docela slušná výška,“ utrhl se na ni Houseňák a přitom se vstyčil (měřil přrsně tři palce).
„Ale když já na to nejsem zvyklá,“ škemrala nešťastná Alenka. A v duchu si řekla: „Taky by ta osoba nemusela být tak urážlivá!“
„Však si časem zvykneš,“ řekl Houseňák, strčil zase fajfku do úst a zabafal.
(překlad Aloys a Hana Skoumalovi, z vydání Praha 1970, nakladatelství Albatros)
Lewis Carroll: Alenka v říši divů a za zrcadlem, ilustrace John Tenniel
Zdroj: Wikimedia Commons
Daniel Otta
Napsat komentář